Op\u011bt to byl hlas hu\u010d\u00edc\u00edho proudu z nejvy\u0161\u0161\u00edch v\u00fd\u0161in Sv\u011btla, kter\u00fd toto pravil Hjalfdarovi a jak\u00e9si jm\u00e9no zvonilo st\u00e1le od jednoho proudu sv\u011btla ke druh\u00e9mu, od v\u016fle k v\u016fli. Kolem n\u011bho zvu\u010delo a chv\u011blo se toto jm\u00e9no, kter\u00e9 bylo pro n\u011bho \u017eivotem a vzpom\u00ednkou. Zn\u011blo jako zvuk jeho rohu od stromu ke stromu, od sk\u00e1ly ke sk\u00e1le, vracej\u00edce se s tis\u00edceron\u00e1sobnou ozv\u011bnou. Zn\u011bn\u00ed tohoto jm\u00e9na napl\u0148ovalo ho pocitem zvl\u00e1\u0161tn\u00edho \u0161t\u011bst\u00ed, pro kter\u00e9 nenach\u00e1zel v\u00fdrazu.<\/p>\n\n\n\n
On znal toto jm\u00e9no, nemohl si jej v\u0161ak vzpomenout a t\u00edm m\u00e9n\u011b p\u0159en\u00e9sti je na rty. V\u0161echno zn\u011blo, zvonilo a zachv\u00edvalo se byt\u00edm tohoto jm\u00e9na.<\/p>\n\n\n\n
A tak nastala noc, kdy syn zem\u011b prasv\u011btla, poutn\u00edk hmotnost\u00ed, Hjalfdar, duchovn\u00ed \u010dlov\u011bk, usnul v l\u00e1sce Sv\u011btla na \u0161ir\u00e9 v\u00fd\u0161in\u011b obklopen obry, jsa p\u0159iveden samotn\u00fdm Sv\u011btl\u00fdm Otcem. Byl to hlubok\u00fd osv\u011b\u017euj\u00edc\u00ed sp\u00e1nek.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e Hjalfdar otev\u0159el o\u010di, byl op\u011bt jasn\u00fd den. Le\u017eel je\u0161t\u011b bez hnut\u00ed na tomt\u00e9\u017e kameni a pohl\u00ed\u017eel s obdivem vzh\u016fru, kde se klenulo hlubok\u00e9, modr\u00e9 nebe a zd\u00e1lo se dosahovati do nekone\u010dn\u00fdch d\u00e1lek.<\/p>\n\n\n\n
Hejna pt\u00e1k\u016f let\u011bla nad n\u00edm a v\u0161ichni m\u011bli st\u0159\u00edbroleskl\u00e9 t\u011blo s \u010dern\u00fdmi perut\u011bmi a dlouh\u00fdmi, nata\u017een\u00fdmi krky. Krou\u017e\u00edce mizeli v d\u00e1li v \u00fadol\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar nemohl je\u0161t\u011b pohnout hlavou. Co se s n\u00edm stalo, kde to byl minul\u00e9 noci? Na t\u00e9to ho\u0159e nebo daleko odtud na jin\u00e9 hv\u011bzd\u011b? V jin\u00e9m sv\u011btlej\u0161\u00edm sv\u011bt\u011b? Jeho my\u0161lenky za\u010daly zvolna pracovat. Nemohly v\u0161ak vzbudit \u017e\u00e1dnou vzpom\u00ednku.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar nebyl p\u0159\u00edtelem sn\u011bn\u00ed. Rychle povstal, narovnal svoji vysokou postavu a b\u011b\u017eel rychle k jezeru a pono\u0159il se do jasn\u00fdch, chladn\u00fdch vln. V\u0161echny ryby se bl\u00ed\u017eily v dlouh\u00fdch proudech k m\u00edstu, kde velik\u00fd sv\u011btl\u00fd \u010dlov\u011bk zd\u00e1l se b\u00fdti p\u0159izp\u016fsoben vod\u011b jako ony.<\/p>\n\n\n\n
S podivem, d\u016fv\u011b\u0159iv\u011b a ml\u010dky stanuly v jasn\u00e9 vod\u011b a on je mohl lehce chytat. Jen velik\u00e1 zv\u00ed\u0159ata nebylo mo\u017eno nikde spat\u0159it, nebo\u0165 neopou\u0161t\u011bla hlubin jezera a nebo se ji\u017e slunila v p\u00edsku na druh\u00e9m vzd\u00e1len\u00e9m b\u0159ehu jezera. Tam byly tak\u00e9 zcela jin\u00e9 druhy zv\u011b\u0159e, jak Hjalfdar z d\u00e1lky pozoroval a proto se rozhodl, \u017ee nav\u0161t\u00edv\u00ed i tento b\u0159eh. P\u0159\u00edroda byla v\u0161ak podivn\u011b ml\u010denliv\u00e1.<\/p>\n\n\n\n
Kde byly ty mnoh\u00e9 \u017eivouc\u00ed bytosti, kter\u00e9 jinak c\u00edtil v jejich \u010dinnosti? Jezero bylo tak tich\u00e9, jako by k n\u011bmu nikdy ne\u0161eptalo slovo moudrosti. Jezern\u00ed panny tu nebylo. Zd\u00e1lo se, jakoby v\u017edy bylo tu tak ticho. Tak\u00e9 \u017e\u00e1dn\u00e9ho z obr\u016f nebylo vid\u011bt. V\u0161ude bylo jakoby pr\u00e1zdno, ani \u010dlov\u011bka, ani proud sv\u011btla, ani \u017e\u00e1dn\u00fd bytostn\u00fd p\u0159\u00edtel. Tu up\u0159el Hjalfdar svou mysl na p\u016fdu hory a prohl\u00ed\u017eel si p\u0159ilehlou v\u00fd\u0161inu.<\/p>\n\n\n\n
Zd\u00e1lo se mu, \u017ee m\u00e1 p\u0159ed sebou mal\u00e9 vzd\u00e1lenosti, av\u0161ak kdy\u017e kr\u00e1\u010del, \u0161\u00ed\u0159ila se planina st\u00e1le v\u00edce a byla jen m\u00edsty p\u0159eru\u0161ena kusy skal. \u0160ir\u00e1 rovina rozkl\u00e1dala se na v\u0161echny strany a na mnoho hodin cesty. C\u00edtil, \u017ee tam m\u00e1 v\u00e9sti jeho cesta. Jakmile to poznal, bylo mu hned v mysli leh\u010deji.<\/p>\n\n\n\n
Co mu to vypr\u00e1v\u011bli pomocn\u00edci o drac\u00edch? Tam v tom sm\u011bru mus\u00ed se nach\u00e1zet m\u00edsta, kde maj\u00ed sv\u00e9 skr\u00fd\u0161e. Jemn\u00e9 mlhy vystupovaly nad onou krajinou, co\u017e bylo pro Hjalfdara znamen\u00edm , \u017ee tam vystupuje vlhk\u00e1 teplota na povrh. Zde naho\u0159e vanul jen sv\u011b\u017e\u00ed, proslun\u011bn\u00fd vzduch, kter\u00fd p\u016fsobil osv\u011b\u017eiv\u011b a o\u017eivoval.<\/p>\n\n\n\n
Co to bylo? Jak\u00fd to du\u0161en\u00fd hlas zn\u011bl tam z t\u011bch hlubin?<\/p>\n\n\n\n
Byl to zvuk, kter\u00fd vzbudil v Hjalfdarovi hr\u016fzu. Takov\u00fd zvuk nesly\u0161el je\u0161t\u011b nikdy. Op\u011bt zapo\u010dal navazovat v my\u0161lenk\u00e1ch spojen\u00ed se silami Sv\u011btl\u00e9ho Otce, kter\u00fdch dovedl tak dob\u0159e vyu\u017e\u00edt.<\/p>\n\n\n\n
Ani jedna b\u00e1zliv\u00e1 my\u0161lenka nem\u011bla vzniknout. Tentokr\u00e1t bylo to mnohem snaz\u0161\u00ed setkati se z draky, nebo\u0165 byl s\u00e1m. Na pouti \u010dekaj\u00edc\u00ed zemi musel \u0159\u00edditi my\u0161lenky druh\u00fdch.<\/p>\n\n\n\n
Tentokr\u00e1t nevid\u011bl v\u0161ak kolem sebe \u017e\u00e1dnou pomoc. Bude to muset asi prov\u00e9st s\u00e1m.<\/p>\n\n\n\n
Tak uplynulo v\u00edc ne\u017e \u010dty\u0159i hodiny, kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil na konec n\u00e1horn\u00ed planiny a mohl zalet\u011bt pohledem dol\u016f. Le\u017eel tu p\u0159ed n\u00edm cel\u00fd \u0161ir\u00fd sv\u011bt. Nep\u0159ehledn\u00fd, zlato\u017elut\u00fd, protkan\u00fd hlubok\u00fdmi, temn\u00fdmi vodami, v nich\u017e byl v\u011b\u010dn\u00fd pohyb.<\/p>\n\n\n\n
Nad t\u011bmito \u0161ir\u00fdmi ba\u017einami vzn\u00e1\u0161ely se \u017elut\u00e9 v\u00fdpary a k\u0159\u00eddov\u00e1 hora, kter\u00e1 se zd\u00e1la ke stanovisku Hjalfdarov\u011b uzav\u00edrat ba\u017einy p\u0159ed ostatn\u00edm sv\u011btem, skl\u00e1n\u011bla se z\u00e1padn\u00edm sm\u011brem sv\u00fdm b\u00edl\u00fdm h\u0159betem st\u00e1le n\u00ed\u017e, a\u017e se pono\u0159ila do modr\u00e9ho mo\u0159e.<\/p>\n\n\n\n
Byly to d\u00fdmaj\u00edc\u00ed \u017elut\u00e9 ba\u017einy, kter\u00e9 obklopovaly stra\u0161liv\u00e9 jeskyn\u011b drak\u016f. M\u00edsty vystupovaly podivn\u00e9, hn\u011bdo\u0161ed\u00e9 a \u017elutav\u00e9 pahorky, kter\u00e9 se zd\u00e1ly b\u00fdti vyv\u0159eny \u010derstv\u011b z bahna.<\/p>\n\n\n\n
Podivn\u00fd \u017eivot h\u00fdbal se v t\u011bchto ba\u017ein\u00e1ch. Mraky vlhk\u00fdch, tepl\u00fdch v\u00fdpar\u016f visely pod svahem b\u00edl\u00fdch, k\u0159\u00eddov\u00fdch skal, na kter\u00fdch st\u00e1l Hjalfdar. Chladn\u011bj\u0161\u00ed, pohybliv\u011bj\u0161\u00ed vzduch tla\u010dil je st\u00e1le zp\u011bt dol\u016f k m\u00edstu, kde vznikaly.<\/p>\n\n\n\n
Dole v dra\u010d\u00edch doupatech to zap\u00e1chalo ost\u0159e a \u0161t\u00edpav\u011b, jak Hjalfdar ihned zjistil. P\u0159em\u00fd\u0161lel je\u0161t\u011b, jak by to za\u0159\u00eddil, aby mohl vyklidit tato stra\u0161liv\u00e1 pa\u0159eni\u0161t\u011b, kdy\u017e jedna z oblud se v bahn\u011b pozvedla.<\/p>\n\n\n\n
Zprvu byl sly\u0161et jak\u00fdsi pleskav\u00fd \u0161umot, kter\u00fd p\u0159e\u0161el v ch\u0159est\u011bn\u00ed \u0161upin. Po chv\u00edli klidu pozvedla se n\u00e1hle hlava z vody, pokryta o\u0161kliv\u00fdm, hn\u011bd\u00fdm bahnem. Na dlouh\u00e9m krku byl dosti n\u00edzk\u00fd, mal\u00fd, dlouh\u00fd a bezv\u00fdrazn\u00fd obli\u010dej, za\u0161pi\u010dat\u011bl\u00fd dlouh\u00fd nos, hladk\u00e1 ploch\u00e1 lebka a mal\u00e9 u\u0161i.<\/p>\n\n\n\n
Dlouh\u00fd, \u0161pi\u010dat\u00fd nos, ocas jako me\u010d bi\u010doval prudce v \u0161irok\u00e9m okruhu celou ba\u017einu a pak se vzty\u010dil. Zv\u00ed\u0159e hledalo pevnou oporu.<\/p>\n\n\n\n
T\u00e1palo ocasem po okraji ba\u017einy, zabo\u0159ilo se v\u0161ak ihned do m\u011bkk\u00e9 hmoty, nebo\u0165 jeho v\u00e1ha byla ohromn\u00e1.<\/p>\n\n\n\n
Toto zv\u00ed\u0159e nemohlo tedy b\u00fdt z t\u011bch nebezpe\u010dn\u00fdch drak\u016f, p\u0159ed kter\u00fdmi ho bytostn\u00ed varovali, nebo\u0165 se nemohlo dostate\u010dn\u011b pohybovat. Hjalfdar myslel op\u011bt na stra\u0161liv\u00fd po\u017e\u00e1r, kter\u00fd zalo\u017eili v \u010dekaj\u00edc\u00ed zemi. Tak\u00e9 zde by cel\u00e9 pa\u0159eni\u0161t\u011b bylo jeho pomoc\u00ed nejjist\u011bji vyhlazeno.<\/p>\n\n\n\n
Tu zahu\u010delo to zd\u00e1li a Hjalfdar spat\u0159il temn\u00e9 zv\u00ed\u0159e mohutn\u00fdch k\u0159\u00eddel vzn\u00e1\u0161eti se vzduchem p\u0159\u00edmo nad bahniskem. Bylo velik\u00e9, lesknouc\u00ed se jako ocel. Jeho hlava byla ozbrojena siln\u00fdm zob\u00e1kem. Z pa\u0159\u00e1t\u016f \u010dn\u011bly velik\u00e9 dr\u00e1py a zubat\u00fd ocas bi\u010doval divoce vzduch. Na kulat\u00e9m t\u011ble, je\u017e m\u011blo tvar pt\u00e1ka, sed\u011bl dlouh\u00fd, lys\u00fd krk. Bylo to o\u0161kliv\u00e9 zv\u00ed\u0159e.<\/p>\n\n\n\n
Let\u011blo dlouho k Hjalfdarovi, t\u00e9m\u011b\u0159 v t\u00e9\u017ee v\u00fd\u0161i, av\u0161ak st\u00e1le je\u0161t\u011b v oblasti v\u00fdpar\u016f. St\u00e1le poletovalo, ale nemohlo se dostati bl\u00ed\u017ee.<\/p>\n\n\n\n
Sv\u011btl\u00fd kruh obkl\u00ed\u010dil Hjalfdara. Ten sly\u0161el za\u0161um\u011bn\u00ed ve vzduchu a pevn\u00e9, jist\u00e9 vystoupen\u00ed a dupot. Spat\u0159il kruh obr\u016f, kter\u00fd se t\u011bsn\u011b uzav\u0159el a jako \u0159et\u011bz se vsunul mezi n\u011bho a obludu, kterou zatla\u010doval pry\u010d. Hjalfdar poprv\u00e9 zjistil, jak mocn\u011b a siln\u011b mohou ob\u0159i p\u016fsobit.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdara dr\u00e1\u017edil boj proti tomuto zv\u00ed\u0159eti. V\u011bd\u011bl v\u0161ak, \u017ee by k tomu pot\u0159eboval moc ohn\u011b a mnoha obratn\u00fdch rukou. Proto se rozhodl, \u017ee nyn\u00ed, kdy\u017e na\u0161el tuto n\u00e1dhernou horu, se ji\u017e vr\u00e1t\u00ed, aby sv\u00fdm lidem podal zpr\u00e1vu o sv\u00e9 v\u00fdzkumn\u00e9 cest\u011b. Mohli by m\u00edti u\u017e starost, kde z\u016fstal tak dlouho.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar z\u00edskal mnoho poznatk\u016f a je\u0161t\u011b v\u00edce pro\u017eit\u00ed. Byl vesel\u00fd a klidn\u00fd, v\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159ijal sv\u011btlo a s\u00edlu Otce. No\u010dn\u00ed pro\u017eit\u00ed naho\u0159e bylo v\u0161ak je\u0161t\u011b zahaleno z\u00e1vojem.<\/p>\n\n\n\n
T\u011b\u017ece lou\u010dil se Hjalfdar se sv\u011btlou v\u00fd\u0161inou. Kr\u00e1\u010del pod\u00e9l druh\u00e9ho severn\u00edho b\u0159ehu jezera, aby spat\u0159il \u017eivot a druhy zv\u011b\u0159e, je\u017e se tu bez b\u00e1zn\u011b a z\u00e1jmu vyh\u0159\u00edvaly na slunci.<\/p>\n\n\n\n
Byla to tule\u0148ovit\u00e1 zv\u00ed\u0159ata podobn\u00e1 t\u011bm, je\u017e v\u00eddal v z\u00e1livech severn\u00edho mo\u0159e u sv\u00e9ho d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edho domova. Zde v\u0161ak byla tato zv\u00ed\u0159ata men\u0161\u00ed, \u0161t\u00edhlej\u0161\u00ed a pohybliv\u011bj\u0161\u00ed. Kr\u00e1tk\u00e1 a mastn\u00e1 ko\u017ee\u0161ina byla sn\u011bhob\u00edl\u00e1. D\u016fv\u011b\u0159iv\u011b se kol\u00e9baly na sv\u00fdch \u0161irok\u00fdch ploutvovit\u00fdch noh\u00e1ch. Vyrazil ze sebe za\u0159v\u00e1n\u00ed tulen\u011b a z\u00edskal si t\u00edm jejich plnou d\u016fv\u011bru.<\/p>\n\n\n\n
Obklopili ho kruhem a l\u00edsali se k n\u011bmu tak, \u017ee nev\u011bd\u011bl, jak by se jich zbavil. Tu se rychle rozhodl p\u0159esko\u010dit jejich hlavy a pono\u0159it se do hlubok\u00e9ho, modr\u00e9ho jezera.<\/p>\n\n\n\n
Mocn\u00fdmi pohyby rozr\u00e1\u017eel vodu a urazil ji\u017e kus cesty, ne\u017e p\u0159ekvapen\u00e1, \u0161t\u011bkaj\u00edc\u00ed zv\u00ed\u0159ata se pustila za n\u00edm. Tu vyrostla n\u00e1hle p\u0159ed n\u00edm b\u00edl\u00e1, vysok\u00e1 postava jezern\u00ed panny. Jej\u00ed zrak se leskl hn\u011bvem.<\/p>\n\n\n\n
„Lidsk\u00e9 d\u00edt\u011b, nebu\u010f tak p\u0159\u00edli\u0161 odv\u00e1\u017en\u00e9 a netrop si \u017eerty ze sil, kter\u00e9 p\u0159\u00edroda z vy\u0161\u0161\u00ed v\u016fle ov\u00edj\u00ed kolem tebe. Jsi sice chytr\u00fd, ale v\u0161echno je\u0161t\u011b nev\u00ed\u0161. Pod\u00edvej se p\u0159ece tam dol\u016f do hlubin, o kter\u00fdch ob\u0159i sv\u011bta v\u011bd\u00ed, \u017ee jejich vody jsou spojeny s vodami sv\u011btl\u00e9ho mo\u0159e. Tam bydl\u00ed zv\u00ed\u0159ata, jejich\u017e ryb\u00ed druh m\u00e1 v sob\u011b lstivost hada. Opus\u0165 rychle jezero, nebo\u0165 a\u017e slunce bude st\u00e1ti na nejvy\u0161\u0161\u00edm m\u00edst\u011b, vyno\u0159\u00ed se had z nekone\u010dn\u00fdch hlubin a vystr\u010d\u00ed svou hlavu nad hladinu jezera. B\u011bda pak teplokrevn\u00e9mu, kter\u00e9ho spat\u0159\u00ed ve sv\u00e9m okol\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar se sm\u00e1l. D\u011bkoval v\u0161ak moudr\u00e9 Urd\u011b, nebo\u0165 v\u011bd\u011bl, \u017ee je nutno poslechnout, kdy\u017e n\u011bkter\u00fd z bytostn\u00fdch pomocn\u00edk\u016f d\u00e1v\u00e1 tak p\u0159\u00edsnou v\u00fdstrahu.<\/p>\n\n\n\n
„Urdo, bylo to ode mne nemoudr\u00e9, byl bych musel pozorovat, \u017ee v jeze\u0159e hroz\u00ed nebezpe\u010d\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
„Nev\u011bd\u011bl jsi o jeho hlubin\u00e1ch a je\u0161t\u011b nikdy jsi nesly\u0161el o hadu. Jeho obrovit\u00e9 t\u011blo t\u0159pyt\u00ed se zlatou zelen\u00ed a kdy\u017e se had\u00edmi pohyby sv\u00e9ho t\u011bla pl\u00ed\u017e\u00ed temnotou, tu sv\u00edt\u00ed jako zelen\u00e9 sv\u011btlo. Nikdy ho nebude\u0161 moci zab\u00edt. Vy\u017ee\u0148 z hlavy podobn\u00e9 my\u0161lenky, nebo\u0165 had pozn\u00e1 nejmen\u0161\u00ed nazna\u010den\u00ed nebezpe\u010d\u00ed a uhodne hned tvoje pl\u00e1ny. Je jemn\u00fd jako kv\u011btina, ti\u0161\u0161\u00ed ne\u017e dech v\u011btr\u016f, je hor\u0161\u00ed a siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e lesn\u00ed lid\u00e9 a obratn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e draci.“<\/p>\n\n\n\n
„R\u00e1d bych ho vid\u011bl. Nech mne, a\u0165 se aspo\u0148 na tu obludu pod\u00edv\u00e1m, Urdo.“<\/p>\n\n\n\n
„To nem\u016f\u017ee b\u00fdt, bude p\u0159\u00edli\u0161 zl\u00fd. Hjalfdare, schovej se, varuji t\u011b. Posp\u011b\u0161, abys na\u0161el je\u0161t\u011b \u00fakryt za skalisky.“<\/p>\n\n\n\n
Jezero ji\u017e za\u010dalo vrhat z hlubin mohutn\u00e9 vlny. Voda se barvila \u0161ediv\u011b temnou zelen\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
V\u0161echna zv\u011b\u0159 s k\u0159ikem prchla. Hjalfdar se rozhodl, \u017ee podle rady vyhled\u00e1 sk\u00e1lu. B\u011bhem Urdiny \u0159e\u010di d\u00e1vno doplaval ku b\u0159ehu, kdy\u017e p\u0159ed t\u00edm vyslal p\u00e1trav\u00fd pohled do hlubin. Bylo tam vid\u011bt n\u00e1dhern\u00fd sv\u011bt. Mu\u0161le a jezern\u00ed zv\u00ed\u0159ata visela na b\u00edl\u00fdch skalisk\u00e1ch, kter\u00e9 jako vysok\u00e9 hroty ty\u010dily se vzh\u016fru. Bubliny v\u00ed\u0159ily z hloubky a b\u00edl\u00ed \u00faho\u0159i m\u00edhali se ve vod\u011b.<\/p>\n\n\n\n
„Jestli\u017ee Sv\u011btl\u00fd Otec postav\u00ed na t\u00e9to v\u00fd\u0161in\u011b sv\u016fj svat\u00fd d\u016fm, nebude tu m\u00edsta pro velik\u00e9ho mo\u0159sk\u00e9ho hada. Pak bude zkrocen nebo zmiz\u00ed v hlubin\u00e1ch a nevyno\u0159\u00ed se nikdy. „<\/p>\n\n\n\n
Toto byla posledn\u00ed Hjalfdarova slova k Urd\u011b, kter\u00e1 zamy\u0161len\u011b se d\u00edvala za n\u00edm. „Lidsk\u00fd mu\u017e chce v\u0161echno zlomit moc\u00ed,“ \u0161eptal zamy\u0161len\u011b jej\u00ed hlas. „Lidsk\u00fd mu\u017e ho\u0159\u00ed silou, ale jeho rozum mus\u00ed mu b\u00fdti pod\u0159\u00edzen. Jestli\u017ee si uv\u011bdom\u00ed svoji moc, budeme my bytostn\u00ed je\u0161t\u011b mnoho trp\u011bt. Bude-li se v\u0161ak cht\u00edt sklonit p\u0159ed na\u0161im v\u011bd\u011bn\u00edm, pak bude prov\u017edy jist svou sp\u00e1sou.“<\/p>\n\n\n\n
A s t\u011bmi slovy se pono\u0159ila.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar kle\u010del za kamenem. Op\u011bt se v n\u011bm probudil lovec. Nemohl se hnout z tohoto m\u00edsta. Necht\u011bl pohnout ani \u00fadem a jeho t\u011blo bylo jako z kamene. Klidn\u00e9 a p\u0159esto uvoln\u011bn\u00e9. Slunce vystupovalo st\u00e1le v\u00fd\u0161e. Sly\u0161el, jak vlny jezera h\u0159\u00edmaj\u00ed st\u00e1le hlasit\u011bji, \u010d\u00edm mocn\u011bji nar\u00e1\u017eej\u00ed na b\u0159eh. Vid\u011bl dokonce jejich prudk\u00e9 pohyby a vid\u011bl, jak se l\u00e1mou jejich b\u00edl\u00e9 h\u0159ebeny a ti\u0161e, zvolna a m\u00edrn\u011b se rozl\u00e9valy po \u0161ir\u00e9m, p\u00edskov\u00e9m b\u0159ehu.<\/p>\n\n\n\n
Vlny vyplavovaly mnoh\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 mu\u0161le a mnoho mal\u00fdch, jako krajky sv\u00edt\u00edc\u00edch zv\u00ed\u0159at kr\u00e1sn\u00fdch forem a barev. Z\u016fstaly le\u017eet na b\u0159ehu. V tomto mohutn\u00e9m p\u0159\u00edboji, jeho\u017e se zd\u00e1lo b\u00fdti p\u016fvodem, pozvedlo se zv\u00ed\u0159e z jezera.<\/p>\n\n\n\n
Na vysok\u00e9m vzty\u010den\u00e9m, \u0161t\u00edhl\u00e9m krku, kter\u00fd sv\u00edtil jako zlatozelen\u00fd sloup, sed\u011bla pom\u011brn\u011b mali\u010dk\u00e1 hlava se sv\u011btle\u017elutou korunkou. Hlava byla ploch\u00e1 jako hlava had\u00ed a jen vzadu se ze\u0161ikma zvedala.<\/p>\n\n\n\n
\u017dlut\u00e1 korunka byla jak\u00fdmsi druhem kohout\u00edho h\u0159ebene. O\u010di tohoto zv\u00ed\u0159ete v\u0161ak byly stra\u0161liv\u00e9 a jejich pohled podivn\u011b p\u0159itahuj\u00edc\u00ed a omamuj\u00edc\u00ed zd\u00e1l se b\u00fdti ztrnulou, ledovou ukrutnost\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Z tlamy, kter\u00e1 rozev\u00edrala ze\u0161iroka ch\u0159t\u00e1n, vyr\u00e1\u017eel rohovit\u00fd rozt\u0159epen\u00fd jazyk, z n\u011bho\u017e vyst\u0159ikovala tekutina, kter\u00e1 sy\u010d\u00edc, proletovala vzduchem.<\/p>\n\n\n\n
N\u011bco tak hrozn\u00e9ho Hjalfdar dosud nikdy nevid\u011bl. Zv\u00ed\u0159e pozvedlo hlavu po zp\u016fsobu had\u00edm a za\u010dalo se kol\u00e9bav\u011b pohybovati, jakoby cht\u011blo tan\u010dit.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar nap\u00ednal nyn\u00ed ve\u0161kerou s\u00edlu, aby nevysko\u010dil a nepostavil se do boje proti hadu. Myslel na Urdinu v\u00fdstrahu. Ti\u0161e chv\u011bla se v n\u011bm nelibost. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee cosi prome\u0161k\u00e1, nech\u00e1-li toto zv\u00ed\u0159e op\u011bt pono\u0159it do jeho stra\u0161liv\u00e9ho sv\u011bta.<\/p>\n\n\n\n
Op\u011bt zazn\u011bl v n\u011bm hlas :<\/p>\n\n\n\n
“ Tam, kde m\u00e1 st\u00e1ti chr\u00e1m Sv\u011btl\u00e9ho Otce, nebude m\u00edsta pro takovou hav\u011b\u0165.“ Hjalfdar uchopil pevn\u011bji sv\u00e9 kop\u00ed, jedin\u00fdm skokem vyrazil kup\u0159edu a mr\u0161til j\u00edm do had\u00edho ch\u0159t\u00e1nu.<\/p>\n\n\n\n
Stra\u0161liv\u00fd v\u00fdk\u0159ik zazn\u011bl na jeze\u0159e. Chrochtaj\u00edc\u00ed had\u00ed hlava chrlila krev, zat\u00edm co sv\u00fdm t\u011blem bi\u010dovala vodu. Zvolna op\u011bt narovnala krk a vrhla se obt\u00ed\u017een\u00e1 obrovsk\u00fdm vrhac\u00edm kop\u00edm po p\u00eds\u010dit\u00e9m pob\u0159e\u017e\u00ed na nep\u0159\u00edtele.<\/p>\n\n\n\n
Rychlost tohoto obrovsk\u00e9ho t\u011bla byla stra\u0161liv\u00e1. Ch\u0159t\u00e1n byl rozev\u0159en, proud\u00edc\u00ed krev a sliny z jazyka st\u0159\u00edkaly na v\u0161echny strany.<\/p>\n\n\n\n
O\u010di byly jako ze skla, ne\u017eiv\u011b ukrutn\u00e9. Pomalu pot\u00e1hl se jejich t\u0159pytn\u00fd lesk, kter\u00fd tak hr\u016fzn\u011b p\u016fsobil, jak\u00fdmsi z\u00e1kalem. P\u0159esto v\u0161ak zd\u00e1l se b\u00fdti je\u0161t\u011b \u017eivot v tomto obrovsk\u00e9m t\u011ble. Vzp\u00ednaj\u00edc se mrskalo sebou p\u0159ed Hjalfdarem sem a tam, a\u017e se odv\u00e1\u017eil vyt\u00e1hnout kop\u00ed z tlamy zv\u00ed\u0159ete.<\/p>\n\n\n\n
Tu oto\u010dilo se obrovit\u00e9 t\u011blo v rychlosti kolem Hjalfdarov\u00fdch nohou a strhlo ho k zemi. Hr\u016fzn\u011b vleklo zv\u00ed\u0159e svoji ko\u0159ist na b\u0159eh t\u00edm, \u017ee stahovalo siln\u00e9 svaly sv\u00e9ho had\u00edho t\u011bla zp\u011bt. Mohutn\u00fd mu\u017e br\u00e1nil se s ve\u0161kerou silou a obratnost\u00ed. Ale nebylo mu mo\u017eno osvobodit se z p\u0159esily had\u00edho t\u011bla. Byl vl\u00e1\u010den jako kus masa ku b\u0159ehu, zat\u00edm co divok\u00fd hn\u011bv sr\u0161el z jeho o\u010d\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
N\u011bco takov\u00e9ho se mu p\u0159ece je\u0161t\u011b nikdy nestalo.<\/p>\n\n\n\n
„Sv\u011btl\u00fd Ot\u010de, m\u016fj lid mne pot\u0159ebuje a my Ti p\u0159ece chceme ku tv\u00e9 poct\u011b vystav\u011bt velik\u00fd, zlat\u00fd chr\u00e1m. Co by se stalo, kdybych j\u00e1 tu z\u016fstal? Sv\u011btl\u00fd Ot\u010de, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee mne tu je\u0161t\u011b nech\u00e1\u0161, m\u00e1m tu je\u0161t\u011b mnoho d\u011blat!“<\/p>\n\n\n\n
Nebyla to \u017e\u00e1dn\u00e1 prosba \u00fazkosti. Byla to d\u016fv\u011bra v s\u00edlu, kterou d\u00e1v\u00e1 Sv\u011btl\u00fd Otec a je\u017e vedla Hjalfdara k t\u011bmto slov\u016fm.<\/p>\n\n\n\n
Nov\u00e9 trhnut\u00ed st\u00e1hlo ho do jezera. Bylo v\u0161ak tak\u00e9 posledn\u00ed. Obrovsk\u00e9 had\u00ed t\u011blo klesalo dol\u016f. P\u0159itom v\u0161ak uvol\u0148ovalo se t\u011bsn\u00e9 objet\u00ed. S nasazen\u00edm v\u0161ech sil pracoval Hjalfdar v mokr\u00e9m \u017eivlu o sv\u016fj \u017eivot.<\/p>\n\n\n\n
Okam\u017eiku uvoln\u011bn\u00ed had\u00edho t\u011bla mus\u00ed b\u00fdt vyu\u017eito, nebo\u0165 pak nastoup\u00ed strnulost a on by byl ztracen. To v\u011bd\u011bl. Tento okam\u017eik nade\u0161el. Hjalfdar jedin\u00fdm trhnut\u00edm vyrazil nahoru, zat\u00edm co zv\u00ed\u0159e, jakoby na sv\u00e9m druh\u00e9m konci zasa\u017eeno v\u00edrem, zmizelo stra\u0161livou rychlost\u00ed v hlubin\u00e1ch.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar po n\u011bkolika mocn\u00fdch rozm\u00e1chnut\u00edch dostal se na b\u0159eh a lehl si, ka\u0161laje, na pokraji vody na v\u00fdslun\u00ed. P\u0159\u00edroda byla tich\u00e1 a z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed jako d\u0159\u00edve, zd\u00e1lo se, jako by se nic hr\u016fzn\u00e9ho nestalo.<\/p>\n\n\n\n
Bylo v\u0161ak nutno si posp\u00ed\u0161it. Hjalfdar zhluboka vydechl, vysko\u010dil, sebral kop\u00ed na b\u0159ehu, kam ho vlny zanesly a \u0161el pru\u017en\u00fdm, pevn\u00fdm krokem slunnou cestou k severu po \u00fabo\u010d\u00ed. Necht\u011bl vstoupit do lesn\u00edho \u00fadol\u00ed, pon\u011bvad\u017e cht\u011bl pralesn\u00ed obry p\u0159emoci p\u0159esilou lidsk\u00e9ho duchovn\u00edho boje, uprost\u0159ed sv\u00fdch v\u011brn\u00fdch.<\/p>\n\n\n\n
Podivn\u011b a v\u00e1biv\u011b \u0161um\u011bly kr\u00e1sn\u00e9 lesy, zvaly ho do sv\u00e9ho st\u00ednu v tajemn\u011b zelen\u00e9m chladu. On v\u0161ak dal p\u0159ednost osv\u011b\u017euj\u00edc\u00edmu a h\u0159ejiv\u00e9mu sv\u011btlu jasn\u00e9ho slunce, kter\u00e9 by spolu se sv\u011b\u017e\u00edm horsk\u00fdm v\u011btrem osu\u0161ilo jeho ko\u017ee\u0161inu.<\/p>\n\n\n\n
Sv\u011btl\u00e9 vzdu\u0161n\u00e9 postavy kol\u00e9baly se kolem n\u011bho. V d\u00e1li zn\u011bla p\u00edse\u0148 Urdy, kter\u00e1 se op\u011bt vyno\u0159ila. Nepod\u00edval se ji\u017e zp\u011bt. Kup\u0159edu, st\u00e1le kup\u0159edu, hnalo ho to n\u00e1hle nezadr\u017eiteln\u00fdm pudem. Po dlouh\u00e9 dob\u011b spat\u0159il op\u011bt nad sebou ho\u0159eti z\u00e1\u0159iv\u00fd, plamenn\u00fd sloup, kter\u00fd p\u0159ed n\u00edm chodil na v\u0161ech nezn\u00e1m\u00fdch cest\u00e1ch. Dom\u016f, dom\u016f ho to hnalo s nepopsatelnou silnou moc\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
\u010c\u00edm d\u00e9le Hjalfdar p\u0159ech\u00e1zel v\u00fd\u0161inu, myslel na \u017eenu, p\u0159\u00e1tele a rodn\u00fd krb, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed byla jeho radost a jistota, \u017ee je tou\u017eebn\u011b a netrp\u011bliv\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1n. Byl vzd\u00e1len jen n\u011bkolik dn\u016f a p\u0159esto zd\u00e1lo se mu, \u017ee ub\u011bhl dlouh\u00fd \u010das, nebo\u0165 tak bohat\u00e9 a siln\u00e9 bylo jeho pro\u017eit\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Zjistil, \u017ee zde m\u016f\u017ee p\u0159ej\u00edt lesn\u00ed \u00fadol\u00ed nejkrat\u0161\u00ed cestou a ku sv\u00e9 radosti na\u0161el mal\u00fd, mezi kameny vyv\u011braj\u00edc\u00ed pramen, kter\u00fd byl pramenem jeho dom\u00e1c\u00ed \u0159\u00ed\u010dky a jeho mil\u00e9ho, leskl\u00e9ho jezera. Pln d\u016fv\u011bry p\u0159ipojil se k cest\u011b tohoto st\u0159\u00edbrojasn\u00e9ho, perl\u00edc\u00edho se pot\u016f\u010dku, z jeho\u017e pramene se p\u0159edt\u00edm zhluboka napil.<\/p>\n\n\n\n
Brzy st\u00e1vala se \u0159\u00eddk\u00e1 tr\u00e1va m\u011bk\u010d\u00ed a hojn\u011bj\u0161\u00ed. \u0160\u0165avnat\u00e9 listov\u00ed objevilo se mezi horsk\u00fdmi bylinami na vlhk\u00e9m b\u0159ehu potoka. Tvo\u0159ily se mal\u00e9 p\u00eds\u010dit\u00e9 terasy. kter\u00e9 byly st\u00e1le \u0161ir\u0161\u00ed a hlub\u0161\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Z p\u016fdy pr\u00fd\u0161tily mal\u00e9 pram\u00e9nky a vl\u00e9valy se do star\u00e9ho potoka, kter\u00fd byl st\u00e1le hlub\u0161\u00ed, jasn\u011bj\u0161\u00ed a \u0161umiv\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Z terasy na terasu vyskakovaly st\u0159\u00edbrn\u00e9 ryby ve slune\u010dn\u00edm svitu a v\u011btve n\u00edzk\u00fdch, jehli\u010dnat\u00fdch k\u0159ovin rostly tu na svahu a pnuly se a\u017e k n\u00e1horn\u00ed rovin\u011b. Nebe z\u00e1\u0159ilo hlubokou mod\u0159\u00ed a vlny slune\u010dn\u00edho sv\u011btla zn\u011bly jako zvuky zvon\u016f. Mnohohlas\u00fd pta\u010d\u00ed zp\u011bv cvrlikav\u011b zazn\u00edval zezdola a radost z n\u00e1vratu st\u00e1le mocn\u011bji uchvacovala Hjalfdara.<\/p>\n\n\n\n
Vzal sv\u016fj roh a zatroubil na n\u011bj – prvn\u00ed vol\u00e1n\u00ed nad lesem a jezerem. Vodop\u00e1d zd\u00e1l se pohltit jeho zvuk a on s\u00e1m ho t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161el. Na vln\u00e1ch sv\u011btla, vody a vzduchu nesli jeho bytostn\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 pozdrav p\u0159es les a jezero a\u017e do n\u00ed\u017ein. Tam kr\u010dily se temn\u00e9 chatr\u010de a zd\u00e1ly se b\u00fdti p\u0159izp\u016fsobeny hn\u011bd\u00e9 zemi.<\/p>\n\n\n\n
Nebylo t\u00e9m\u011b\u0159 je\u0161t\u011b vid\u011bti pahorku, na n\u011bm\u017e st\u00e1la Hjalfdarova osada. Av\u0161ak hlas rohu tam pronikl a \u010dil\u00fd \u017eivot, v\u00fdskot, b\u011bh\u00e1n\u00ed a rozruch n\u00e1sledoval.<\/p>\n\n\n\n
„\u00d3, Hjalfdare, jak jsme se o tebe b\u00e1li,“ jeden roh za druh\u00fdm op\u011btoval pozdrav. P\u0159i ka\u017ed\u00e9m takov\u00e9m zvuku zaleskly se vesele Hjalfdarovy o\u010di. “ To je vol\u00e1n\u00ed mlad\u00fdch mu\u017e\u016f.“<\/p>\n\n\n\n
Ani\u017e se pohnula dole dob\u0159e se\u0159azen\u00e1 \u010deta, vyrazila za velen\u00ed sv\u00e9ho nejstar\u0161\u00edho vzh\u016fru k jezeru. Zjistili sm\u011br podle zvuku a poznali, \u017ee hlas Hjalfdarova rohu vypr\u00e1v\u00ed o radosti a v\u00edt\u011bzstv\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Na b\u0159ehu jezera pozvedla se ze zem\u011b sv\u011btl\u00e1 vysok\u00e1 postava a pohl\u00ed\u017eela vzh\u016fru, chr\u00e1n\u00edc si o\u010di rukama.<\/p>\n\n\n\n
„D\u011bkuji Ti, Sv\u011btl\u00fd Ot\u010de. V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee rozprost\u00edr\u00e1\u0161 nad n\u00edm sv\u00e9 svat\u00e9 ruce. Nyn\u00ed se vrac\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
A v Holdin\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch zrcadlily se ud\u00e1losti posledn\u00edch dn\u016f. Kdy\u017e tehdy ve\u010der vr\u00e1tili se mu\u017ei dom\u016f s ot\u00e1zkou, zda se ji\u017e vr\u00e1til, pon\u011bvad\u017e marn\u011b zn\u011bly jejich volac\u00ed rohy lesem, z n\u011bho\u017e nep\u0159ich\u00e1zela odpov\u011b\u010f, zachv\u011blo se v n\u00ed tehdy srdce.<\/p>\n\n\n\n
Ona v\u0161ak ho p\u0159ece znala. Znala jeho my\u0161lenky, jeho pl\u00e1ny a radovala se z ka\u017ed\u00e9ho jeho v\u00edt\u011bzstv\u00ed a objevu. A brzy byla jista, \u017ee stopuje n\u011bjakou vzd\u00e1lenou zv\u011b\u0159.<\/p>\n\n\n\n
\u017de by se Hjalfdar nedovedl vr\u00e1tit, kdyby opravdu cht\u011bl, to se j\u00ed zd\u00e1lo naprosto nemo\u017en\u00e9.<\/p>\n\n\n\n
Brzy bylo tolik pr\u00e1ce s loveckou ko\u0159ist\u00ed, \u017ee v\u0161echny starostliv\u00e9 my\u0161lenky byly zatla\u010deny. Zat\u00edmco mu\u017ei zv\u00ed\u0159ata stahovali, nap\u00ednali k\u016f\u017ee a od\u0159ez\u00e1vali maso, p\u0159ipravovaly \u017eeny spole\u010dn\u00e9 j\u00eddlo, p\u0159in\u00e1\u0161ely ko\u0159enn\u00e9 byliny a \u0161\u0165\u00e1vu n\u00e1dhern\u00fdch plod\u016f, kter\u00e9 Holda s nimi va\u0159ila.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e ho\u0159ely ohn\u011b, shrom\u00e1\u017edili se v\u0161ichni kolem Hjalfdarova domu a vypr\u00e1v\u011bli si o ud\u00e1lostech dne. Mnoh\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9, siln\u00e9 zv\u00ed\u0159e bylo slo\u017eeno a nov\u00e1 nezn\u00e1m\u00e1 zv\u00ed\u0159ata byla p\u0159edv\u00e1d\u011bna, aby o nich Holda pronesla sv\u016fj \u00fasudek. Mu\u017eov\u00e9 vypr\u00e1v\u011bli o nov\u00fdch stromech a jin\u00fdch nerostech, o uzav\u0159en\u00e9m \u00fadol\u00ed, jeho\u017e bahnisko se neodv\u00e1\u017eili proniknout. Zvolna doch\u00e1zel proud \u0159e\u010d\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
„Mus\u00edme se zeptat na Hjalfdarovo m\u00edn\u011bn\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
To byl konec ka\u017ed\u00e9ho rozhovoru.<\/p>\n\n\n\n
„Kdy p\u0159ijde? „<\/p>\n\n\n\n
„Jist\u011b, \u017ee z\u00edtra!“<\/p>\n\n\n\n
Tu zazn\u011bl Holdin hlas ur\u010dit\u011b a jasn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
„Z\u00edtra je\u0161t\u011b ne, n\u00fdbr\u017e a\u017e za t\u0159i dny, a\u017e ho vzne\u0161en\u00e9 bytosti pust\u00ed z hory, a\u017e vychutn\u00e1 svat\u00e1 napln\u011bn\u00ed s\u00edly Sv\u011btla a pono\u0159\u00ed pohled do zahrad sv\u00e9ho domova, a\u017e Sv\u011btl\u00fd Otec ho pozdrav\u00ed sv\u011btl\u00fdm paprskem a on vno\u0159\u00ed kop\u00ed do krku hada, pak teprve se Hjalfdar vr\u00e1t\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Pak otev\u0159ete o\u010di a u\u0161i. Bude v\u00e1m \u0159\u00edkati mnoh\u00e9, \u010deho jeho duch dosud neznal, abyste se mohli na tom pou\u010dit. Tak jako povede v\u00e1\u0161 kmen v tich\u00e9 v\u011brnosti ke cti sv\u011btl\u00e9ho Otce, tak vybuduje na zemi chr\u00e1m i ve va\u0161ich du\u0161\u00edch pro slova Sv\u011btl\u00e9ho Otce.“<\/p>\n\n\n\n
Hlas Holdin zn\u011bl d\u016ftkliv\u011b, kdy\u017e takto mluvila. Hluboce rozechv\u011bni v\u0161ichni poslouchali. A Holda c\u00edtila, \u017ee tu nebylo nikoho, kdo by tomu rozum\u011bl jinak ne\u017e ona. V\u0161ichni v d\u011btsk\u00e9 d\u016fv\u011b\u0159e v Hjalfdar\u016fv n\u00e1vrat. Po jej\u00edch slovech nebylo ji\u017e sly\u0161eti \u017e\u00e1dn\u00fdch \u00favah a \u017e\u00e1dn\u00fdch pochyb. Nikdo se v\u0161ak tak\u00e9 neopov\u00e1\u017eil chovat pochybova\u010dnou my\u0161lenku. Co Holda \u0159ekla, to platilo.<\/p>\n\n\n\n
Holda vid\u011bla, jak slova v\u011bd\u011bn\u00ed, kter\u00e1 v d\u016fv\u011b\u0159e v l\u00e1sku Sv\u011btl\u00e9ho Otce vnikla do jejich ducha, maj\u00ed v sob\u011b s\u00edlu p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed a \u0161\u00ed\u0159\u00ed se d\u00e1le. Jak je p\u0159ij\u00edmali tito lid\u00e9? St\u00e1li ve sv\u011btl\u00fdch vl\u00e1knech a v otev\u0159en\u00fdch du\u0161\u00edch vyv\u00edjelo se podivuhodn\u00e9 zachv\u00edv\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
„V tomto smyslu pros\u00edme nyn\u00ed Sv\u011btl\u00e9ho Otce, aby p\u0159ivedl Hjalfdara zp\u011bt k napln\u011bn\u00ed jeho p\u0159\u00edkazu. Sly\u0161te, jak\u00fdsi hlas mi prav\u00ed, \u017ee nyn\u00ed po\u010d\u00edn\u00e1 duchovn\u00ed spln\u011bn\u00ed jeho \u00fakolu. Nebo\u0165 v\u011bzte, \u017ee Hjalfdar obdr\u017eel od Sv\u011btl\u00e9ho Otce \u00fakol, aby zv\u011bstoval jeho v\u016fli sv\u011btu. M\u00e1 na t\u00e9to pozemsk\u00e9 pouti povzbuzovat pozemsk\u00e9 duchy, m\u00e1 shroma\u017e\u010fovat a posilovat sv\u011btl\u00e9 plameny, av\u0161ak mdl\u00e9 osvobozovat pomoc\u00ed sv\u00e9ho kop\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
Holdiny o\u010di byly jasn\u011bj\u0161\u00ed, z\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed, sv\u011btlej\u0161\u00ed a moud\u0159ej\u0161\u00ed. P\u0159i t\u011bchto slovech vid\u011bla let\u011bt z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed holubici od v\u00fdchodu p\u0159es v\u00fd\u0161iny k severu a v\u011bd\u011bla:<\/p>\n\n\n\n
„To jest holubice Sv\u011btl\u00e9ho Otce, kter\u00e1 p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed zpr\u00e1vu Hjalfdarovi.“<\/p>\n\n\n\n
A zat\u00edm, co Hjalfdar p\u0159ej\u00edmal ducha Sv\u011btl\u00e9ho Otce a naslouchal v bla\u017een\u00fdch zahrad\u00e1ch sv\u00e9ho domova zp\u011bvu star\u00fdch praotc\u016f a byl napln\u011bn \u0161umotem \u017eivouc\u00ed vody, za Holdina veden\u00ed se \u0159ada jeho v\u011brn\u00fdch modlila.<\/p>\n\n\n\n
<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Op\u011bt to byl hlas hu\u010d\u00edc\u00edho proudu z nejvy\u0161\u0161\u00edch v\u00fd\u0161in Sv\u011btla, kter\u00fd toto pravil Hjalfdarovi a jak\u00e9si jm\u00e9no zvonilo st\u00e1le od jednoho proudu sv\u011btla ke druh\u00e9mu, od v\u016fle k v\u016fli. Kolem n\u011bho zvu\u010delo a chv\u011blo se toto jm\u00e9no, kter\u00e9 bylo pro n\u011bho \u017eivotem a vzpom\u00ednkou. Zn\u011blo jako zvuk jeho rohu od stromu ke stromu, od sk\u00e1ly […]<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":280618,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_et_pb_use_builder":"off","_et_pb_old_content":"","_et_gb_content_width":"","_jetpack_memberships_contains_paid_content":false,"footnotes":"","jetpack_publicize_message":"","jetpack_publicize_feature_enabled":true,"jetpack_social_post_already_shared":true,"jetpack_social_options":{"image_generator_settings":{"template":"highway","enabled":false},"version":2}},"categories":[15],"tags":[],"class_list":["post-280638","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-dalsie-clanky"],"jetpack_publicize_connections":[],"yoast_head":"\n