„Pod\u00edvej se jen vzh\u016fru, Hjalfdare, to jsou obydl\u00ed lesn\u00edch lid\u00ed. Nedaleko odtud jsou jejich nep\u0159\u00e1tel\u00e9, draci a obrov\u0161t\u00ed pt\u00e1ci „.<\/p>\n\n\n\n
„Kdo jsou ony sv\u011btl\u00e9, vysok\u00e9 a pr\u016fhledn\u00e9 postavy, kter\u00e9 se tu d\u00edvaj\u00ed sv\u00fdmi mali\u010dk\u00fdmi hlavami z mrak\u016f nad horami ?“<\/p>\n\n\n\n
„To jsou ob\u0159i, kte\u0159\u00ed st\u0159e\u017e\u00ed \u00fadol\u00ed. Jejich hn\u011bv plat\u00ed ji\u017e dlouho lesn\u00edm lidem, kte\u0159\u00ed tu vedou hnusn\u011b krve\u017e\u00edzniv\u00fd \u017eivot.<\/p>\n\n\n\n
Zni\u010dili nivy, zahnali pt\u00e1ky a jsou vym\u00edraj\u00edc\u00edm druhem v tomto stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 se sna\u017e\u00ed vzh\u016fru ke cti Sv\u011btl\u00e9ho Otce. V\u0161echno mrtv\u00e9 a slab\u00e9 sp\u011bje ke sv\u00e9mu z\u00e1niku tak, jak tento znetvo\u0159en\u00fd druh !“<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar ji\u017e nepot\u0159eboval vid\u011bti sv\u00fdch v\u016fdc\u016f, nebo\u0165 je znal a v\u0161echno, co mu \u0159\u00edkali, zn\u011blo v jeho nitru jako pevn\u00e9 v\u011bd\u011bn\u00ed, na kter\u00e9 nepot\u0159eboval dal\u0161\u00edch ot\u00e1zek.<\/p>\n\n\n\n
Posv\u00e1tn\u00fdmi byly tyto okam\u017eiky, kdy Sv\u011btl\u00fd Otec mluvil k n\u011bmu tak \u017eiv\u011b skrze sv\u00e9 stvo\u0159en\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
„Vid\u00ed\u0161, \u017ee i tu je p\u0159ipravena mocn\u00e1 pomoc, jakmile ji zavol\u00e1\u0161. Uzav\u0159e\u0161 spojen\u00ed s obry, kte\u0159\u00ed ti jednou budou je\u0161t\u011b velmi u\u017eite\u010dn\u00ed, nebo\u0165 jsou \u010dist\u00ed a v\u011brn\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
Proudy sv\u011btla pronikaly Hjalfdarem. C\u00edtil a vid\u011bl ji\u017e tak\u00e9 obrazy pomoci, kter\u00e9 ve sv\u00e9m v\u00fdvoji p\u0159ich\u00e1zely k n\u011bmu. Pozoroval to jako siln\u00fd protitlak k neklidu, kter\u00fd pro\u017e\u00edval v \u00fadol\u00ed, v n\u011bm\u017e v\u0161echno \u017eivouc\u00ed se zd\u00e1lo vyprchat s v\u00fdjimkou obrovsk\u00fdch lesn\u00edch lid\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
V\u011bt\u0159ili ji\u017e patrn\u011b cizince, nebo\u0165 jejich chundelat\u00e9 vlasy se je\u017eily a tu a tam objevila se za zd\u00ed hlava. Hjalfdar hledal \u00fakryt. Jeho sv\u011btl\u00fd vlas sv\u00edtil na slunci p\u0159\u00edli\u0161 zr\u00e1dn\u011b a musel se skr\u00fdt do st\u00ednu, do v\u00fd\u0161e se kup\u00edc\u00edch balvan\u016f.<\/p>\n\n\n\n
Pak se pl\u00ed\u017eil vzh\u016fru po svahu \u00fadol\u00ed a doufal, \u017ee z d\u00e1lky bude m\u00edti lep\u0161\u00ed rozhled na \u0159\u00ed\u0161i lesn\u00edch lid\u00ed. Divil se jej\u00ed rozlehlosti. T\u00edm v\u00edce byl p\u0159ekvapen, kdy\u017e zpozoroval, \u017ee i zdi jsou stav\u011bny do \u010dty\u0159hranu, jako vysok\u00e9 domy bez st\u0159echy a \u017ee se zdaj\u00ed zasahovat hluboko do zem\u011b. Od jednoho obydl\u00ed ke druh\u00e9mu vedly chodby. Vypadalo to jako by tato zv\u00ed\u0159ata stav\u011bla zcela pl\u00e1novit\u011b a um\u011blecky. St\u0159edn\u00ed stavba, kolem kter\u00e9 bylo nej\u017eiv\u011bji, byla obrovsk\u00e1.<\/p>\n\n\n\n
Byl tam zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tr\u016fn, na n\u011bm\u017e sed\u011bl star\u00fd lesn\u00ed \u010dlov\u011bk. V\u0161ichni ostatn\u00ed poslouchali jeho rady a veden\u00ed, kter\u00e9 jim oznamoval divok\u00fdmi, podivuhodn\u00fdmi posunky. Divok\u00fd k\u0159ik, podobn\u00fd \u0159evu, byl znamen\u00edm souhlasu nebo radosti. Tito chlupat\u00ed lesn\u00ed ob\u0159i dorozum\u00edvali se \u017eiv\u00fdmi posunky pr\u00e1v\u011b tak jako lid\u00e9, av\u0161ak zp\u016fsob jejich v\u00fdrazu, zjevu a pohybu byl hnusn\u00fd, divok\u00fd a o\u0161kliv\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 stra\u0161liv\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar ch\u00e1pal zcela lehce, co zv\u00ed\u0159ata mluv\u00ed. Tyto projevy vzru\u0161en\u00ed zn\u00e1zor\u0148ovaly v\u0161ak sp\u00ed\u0161e sm\u011bsici polorozumu a pocitu, nebo\u0165 pojmov\u00e9 spojen\u00ed s \u010dist\u00fdm c\u00edt\u011bn\u00edm nedalo se ji\u017e vytvo\u0159it.<\/p>\n\n\n\n
Kaln\u00e9 st\u00edny t\u00e1hly se po n\u00e1dvo\u0159\u00ed opi\u010d\u00edch lid\u00ed sem i tam jako z\u00e1voje. N\u011bco podobn\u00e9ho Hjalfdar je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl. Vystupovaly z hlav zv\u00ed\u0159at a z\u016fst\u00e1valy nad jejich sch\u00fdlen\u00fdmi hlavami. Byla-li \u0159e\u010d o lovu a \u017er\u00e1dlu, pak otv\u00edrali sv\u00e9 o\u0161kliv\u00e9 ch\u0159t\u00e1ny, \u0159vali a je\u010deli, zat\u00edm co jejich u\u0161i \u017ehnuly do ruda.<\/p>\n\n\n\n
Houf lesn\u00edch lid\u00ed p\u0159ich\u00e1zel z nitra \u00fadol\u00ed s ko\u0159ist\u00ed. Nesli na ramenou sv\u00e9 mrtv\u00e9 a \u0159vouce \u017ealovali ukazuj\u00edce hroziv\u011b k lesu.<\/p>\n\n\n\n
Pak p\u0159ich\u00e1zela div\u00fdm \u00faprkem \u017eensk\u00e1 zv\u00ed\u0159ata, kter\u00e1 byla sice men\u0161\u00ed, ale nebyla kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e mu\u017esk\u00e1. M\u011bla del\u0161\u00ed sv\u011btlej\u0161\u00ed vlas i sv\u011btlej\u0161\u00ed o\u010di. Vypadala ti\u0161\u0161\u00ed, ne v\u0161ak m\u00edrn\u011bj\u0161\u00ed. Naopak z t\u011bchto o\u010d\u00ed \u0161lehala ukrutnost, jestli\u017ee vysl\u00eddily zv\u00ed\u0159e, kter\u00e9 mohlo ukojit jejich krve\u017e\u00edznivost a jejich touhu po pestr\u00e9m pe\u0159\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Ov\u011b\u0161ovaly se v\u0161\u00edm, co jim jejich chmurn\u00e1 p\u0159\u00edroda d\u00e1vala barevn\u011b kr\u00e1sn\u00e9ho. Zdoben\u00ed spo\u010d\u00edvalo v jak\u00e9msi p\u0159ehnan\u00e9m zp\u016fsobu ji\u017e v jejich krvi. Va\u0159\u00edc\u00ed a pa\u0159\u00edc\u00ed se z\u00e1pach krve a \u010derven\u00e9, pl\u00e1polaj\u00edc\u00ed vyza\u0159ov\u00e1n\u00ed bylo v kruhu nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edch. K\u0159ik se stup\u0148oval a kolem mrtv\u00fdch byl pozorov\u00e1n jak\u00fdsi tanec.<\/p>\n\n\n\n
\u017densk\u00e1 zv\u00ed\u0159ata obklopovala s \u0159evem tuto sc\u00e9nu.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar nem\u011bl nikdy takov\u00fd pocit hnusu jako p\u0159i spat\u0159en\u00ed t\u00e9to zv\u00ed\u0159ec\u00ed masy. Rozhodl se, \u017ee takov\u00fd druh nesm\u00ed se rozhodovat, nemaj\u00ed-li b\u00fdt zkaleny jemnohmotn\u00e9 \u00farovn\u011b v\u00fdplody jejich nejni\u017e\u0161\u00edch pud\u016f.<\/p>\n\n\n\n
Cosi nov\u00e9ho probudilo se v Hjalfdarovi p\u0159i setk\u00e1n\u00ed s t\u00edmto kdysi mnohem v\u00fd\u0161e stoj\u00edc\u00edm n\u00e1rodem lesn\u00edch lid\u00ed, kter\u00fd byl tak divok\u00fd, \u017ee ho nebylo mo\u017eno ji\u017e ovl\u00e1dnout vys\u00edl\u00e1n\u00edm my\u0161lenek a l\u00e1sky jako nejdivo\u010dej\u0161\u00ed zv\u00ed\u0159ata. Hr\u016fza, do n\u00ed\u017e se m\u00edsil hnus, v n\u011bm neust\u00e1le vzr\u016fstala.<\/p>\n\n\n\n
„Nezm\u011brn\u00e1 jest hojnost sv\u00edt\u00edc\u00edch zrn\u00e9\u010dek, kter\u00e1 ukryla tato zv\u00ed\u0159ata ve sv\u00fdch stavb\u00e1ch. Budou v\u00e1m slou\u017eit ve zlat\u00e9m s\u00e1le Sv\u011btl\u00e9ho Otce“, \u0161eptalo to Hjalfdarem. „A\u017e se slunce sch\u00fdl\u00ed a v\u0161ichni odejdou na z\u00e1pad k napajedl\u016fm, m\u016f\u017ee\u0161 tam lehce vej\u00edt. Jsou vzd\u00e1leni dlouhou dobu a my t\u011b povedeme“.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar vid\u011bl s radost\u00ed, jak se to v\u0161e kolem n\u011bho pohybuje. Gn\u00f3mov\u00e9 zem\u011b p\u0159idru\u017eili se nyn\u00ed k lehk\u00fdm bytostem vzduchu, kter\u00e9 \u0161eptaj\u00edce, slibovali mu pomoc veden\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Jakmile slunko zapadlo za vrchol pahork\u016f, dali se dlouh\u00fdm \u0159et\u011bzem na cestu. Nep\u0159ehledn\u00fd, dlouh\u00fd pr\u016fvod obrovsk\u00fdch lidsk\u00fdch opic hnal se t\u011b\u017ek\u00fdm klusem za \u0159evu a k\u0159iku, \u0161\u00ed\u0159e stra\u0161livou mlhu v\u00fdpar\u016f, \u00fadol\u00edm dol\u016f. Nikdo nez\u016fstal doma, nebo\u0165 v\u0161ichni cht\u011bli uhasit \u017e\u00edze\u0148 v \u010dir\u00e9 teplej\u0161\u00ed vod\u011b roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9ho potoka.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar opustil sv\u00e9 pozorovac\u00ed m\u00edsto a pl\u00ed\u017eil se, jsa n\u00e1sledov\u00e1n a chr\u00e1n\u011bn sv\u00fdmi bytostn\u00fdmi p\u0159\u00e1teli dol\u016f do nep\u0159\u00e1telsk\u00e9ho hn\u00edzda.<\/p>\n\n\n\n
\u010c\u00edm bl\u00ed\u017ee p\u0159ich\u00e1zel Hjalfdar k t\u011bmto drsn\u00fdm divok\u00fdm zdem, t\u00edm vy\u0161\u0161\u00ed a vzdorovit\u011bj\u0161\u00ed se jevily, porostl\u00e9 zelen\u00fdmi travinami a mechy. Vyza\u0159ov\u00e1n\u00ed zv\u00ed\u0159ec\u00edho kladlo se p\u0159i tom na n\u011bho st\u00e1le t\u00edsniv\u011bji a on to c\u00edtil jako dusiv\u00fd tlak. Tito \u00fapln\u011b jin\u00ed tvorov\u00e9, kte\u0159\u00ed tak\u00e9 m\u011bli v sob\u011b jiskru jako lid\u00e9, byli mu odporn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Projevovalo se to ji\u017e t\u011blesnou nevolnost\u00ed. Ti\u0161e se pl\u00ed\u017eil, a\u017e pronikl ve st\u00ednu zdi vysok\u00fdm temn\u00fdm otvorem. P\u0159i\u0161el na jak\u00fdsi druh cesty v br\u00e1n\u011b, kter\u00e1 m\u011bla jen postran\u00ed zdi, nebo\u0165 naho\u0159e bylo vid\u011bt kus nebe. Zap\u00e1chalo to tu po zap\u00e1chaj\u00edc\u00edm hnij\u00edc\u00edm mase a jeho noha nar\u00e1\u017eela na spoustu kost\u00ed a \u017eeber, kter\u00e9 tu le\u017eely kolem. Hjalfdar vstoupil na prostranstv\u00ed, kter\u00e9 se podobalo n\u00e1dvo\u0159\u00ed. Bylo tu plno kamen\u016f nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed velikosti. V\u0161ude kolem byly zdi a na nejzaz\u0161\u00edm konci bylo vid\u011bt vchod do domu velik\u00e9ho, lesn\u00edho \u010dlov\u011bka.<\/p>\n\n\n\n
V tomto dom\u011b to vyhl\u00ed\u017eelo jako na jatk\u00e1ch. P\u0159ece v\u0161ak tu byly stopy, kter\u00e9 sv\u011bd\u010dily, \u017ee v t\u011bchto zdech vl\u00e1dl kdysi lep\u0161\u00ed vzduch. Byly tu nesporn\u00e9 stopy \u0159ezan\u00fdch ozdob na st\u011bn\u00e1ch a sloupech. Siln\u00e9 kusy d\u0159eva z hrub\u00fdch, obrovit\u00fdch kmen\u016f visely tu i tam a na nich podivn\u00e9, mask\u00e1m podobn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. P\u00e9ra p\u0159ipevn\u011bn\u00e1 na ty\u010di visela ze st\u011bn a sloup\u016f. Av\u0161ak tento lehk\u00fd n\u00e1b\u011bh k okr\u00e1\u0161len\u00ed m\u00edstnosti byl zni\u010den nepo\u0159\u00e1dkem, kter\u00fd tu panoval. Obrovsk\u00e9 mlaty le\u017eely a visely p\u0159eh\u00e1zeny v roz\u00edch st\u011bn. Byly to patrn\u011b zbran\u011b zv\u00ed\u0159ete, s nim\u017e chod\u00edvalo na lov.<\/p>\n\n\n\n
Z t\u00e9to velik\u00e9 m\u00edstnosti, kter\u00e1 byla shroma\u017e\u010fovac\u00ed m\u00edstnost\u00ed lesn\u00edho lidu, vedly dve\u0159e na v\u0161echny strany do pobo\u010dn\u00edch m\u00edstnost\u00ed. Tyto m\u00edstnost\u00ed slou\u017eily jako lo\u017enice nebo obytn\u00e9 m\u00edstnosti. Star\u00e9 zv\u011btral\u00e9 m\u00edsto sv\u011bd\u010dilo o jak\u00e9msi druhu kultury. Sloupy z kost\u00ed a velik\u00e9, krv\u00ed pomalovan\u00e9 kameny zdobily mal\u00fd pahorek. To byla komora mrtv\u00fdch, v n\u00ed\u017e odpo\u010d\u00edvali velic\u00ed p\u0159edkov\u00e9 lesn\u00edch lid\u00ed. Bylo to jedin\u00e9 m\u00edsto v t\u00e9to osad\u011b, kter\u00e9 vydechovalo trochu m\u00edru.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar d\u00edval se v\u00e1\u017en\u011b a zamy\u0161len\u011b, bled\u00fd a rozechv\u011bn\u00fd. Zd\u00e1lo se mu, jako by poprv\u00e9 vid\u011bl cosi hnusn\u00e9ho na n\u00e1dhern\u00e9 zemi. Hr\u016fza chv\u011bla cel\u00fdm t\u011blem.<\/p>\n\n\n\n
Tu pronikli bl\u00ed\u017ee mal\u00ed, zem\u0161t\u00ed mu\u017e\u00ed\u010dkov\u00e9 a\u017e k jeho noze. D\u00edvali se a vyl\u00e9zali ven ze v\u0161ech trhlin, roh\u016f a kout\u016f.<\/p>\n\n\n\n
Mnoz\u00ed dr\u017eeli si sv\u00e9 mal\u00e9 nos\u00edky, jako by jim z\u00e1pach byl velmi nep\u0159\u00edjemn\u00fd. Hjalfdar byl upozorn\u011bn jejich po\u010d\u00edn\u00e1n\u00edm a pohl\u00ed\u017eel na n\u011b s klidn\u00fdm o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. Nyn\u00ed nesm\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let. Musel dr\u017eet daleko od sebe dojem hr\u016fzn\u00e9 m\u00edstnosti a b\u00fdti jen v dobromysln\u00e9m vy\u010dk\u00e1v\u00e1n\u00ed beze v\u0161eho p\u0159\u00e1n\u00ed, \u00famyslu a sm\u011bru v\u016f\u010di t\u011bmto mal\u00fdm bytostn\u00fdm.<\/p>\n\n\n\n
Tu vznikl mezi n\u00edm a jimi proud, kter\u00fd rychle c\u00edtil. M\u011bl z toho tichou radost. A hle, u\u017e tak\u00e9 zpozoroval, co cht\u011bli. Poklekl a odsunul velik\u00fd k\u00e1men trochu stranou. Uvid\u011bl hlubok\u00fd, dlouh\u00fd p\u0159\u00edkop, kter\u00fd vedl d\u00e1le pod domy. Hned slezl dol\u016f a postaral se o to, aby dal k\u00e1men op\u011bt na jeho m\u00edsto.<\/p>\n\n\n\n
Dole byly jesky\u0148ovit\u00e9 chodby, kter\u00e9 se \u0161\u00ed\u0159ily do d\u00e1lky. Ka\u017ed\u00e1 vedla k jak\u00e9musi kotli, v n\u011bm\u017e bylo bezpo\u010detn\u011b mali\u010dk\u00fdch, zlato\u017elut\u00fdch, sv\u00edt\u00edc\u00edch, velmi \u010dist\u00fdch, \u0161upinovit\u00fdch plotni\u010dek, kter\u00e9 byly tak jemn\u00e9, \u017ee se z \u010d\u00e1sti rozletovaly tich\u00fdm pohybem v\u011btru jako prach nebo vlo\u010dky.<\/p>\n\n\n\n
Pro\u010d shroma\u017e\u010fovala tato zv\u00ed\u0159ata tyto hromady a pro\u010d v nich nal\u00e9zala takovou z\u00e1libu? Jist\u011b\u017ee z touhy po lesku. Hjalfdar s\u00e1hl rukama do jednoho z kotl\u016f a c\u00edtil, jak jsou m\u011bkk\u00e9 a chladn\u00e9 a jak p\u0159es to z nich z\u00e1\u0159\u00ed slune\u010dn\u00ed teplo a sv\u011btlo. Objevily se mal\u00e9 bytostn\u00e9 postavy.<\/p>\n\n\n\n
„Hjalfdare, bude\u0161 m\u00edt radost z kr\u00e1sy zlat\u00e9ho zrna, a\u017e je uvid\u00ed\u0161 z\u00e1\u0159it ve svitu slunce. Bylo vyplaveno z p\u00edskovi\u0161\u0165 velikou vodou a usadilo se v hlub\u0161\u00edch vrstv\u00e1ch. Tam je kdysi nal\u00e9zali lesn\u00ed lid\u00e9, kdy\u017e je je\u0161t\u011b napl\u0148ovala radost z kr\u00e1sy, po n\u00ed\u017e se m\u011bli horliv\u011b sna\u017eit, aby se vyv\u00edjeli.<\/p>\n\n\n\n
Bylo to p\u0159ed d\u00e1vnou dobou, kdy jejich kmen byl je\u0161t\u011b mnohem v\u011bt\u0161\u00ed a po\u010detn\u011bj\u0161\u00ed a kdy zasahoval daleko z tohoto \u00fadol\u00ed a m\u011bl mo\u017enost se vyv\u00edjet. Tito lid\u00e9 stali se lehkomysln\u00fdmi v po\u017eitc\u00edch a prome\u0161kali sv\u016fj \u010das.<\/p>\n\n\n\n
Tento kmen posiloval pudov\u00e9 sklony v\u00edce ne\u017e sna\u017eivou touhou po v\u011bdom\u00e9m byt\u00ed. Proto vznikl stav klidu a pak jednostrannosti. Plameny ho\u0159ely matn\u011bji ve zhutn\u011bl\u00fdch t\u011blech.<\/p>\n\n\n\n
Pak p\u0159i\u0161la otup\u011blost na tato zv\u00ed\u0159ata. V\u0161echno, co vytvo\u0159ila v prvn\u00edm \u010dinorod\u00e9m popudu, podr\u017eela pevn\u011b a br\u00e1nila to proti mnoh\u00e9mu nebezpe\u010d\u00ed a posadila se s hrdost\u00ed majetn\u00edk\u016f po\u017eiva\u010dn\u011b na poklady, jich\u017e hodnoty pozn\u00e1vala po mnoha generac\u00edch jen v lesku, v hojnosti a vz\u00e1cnosti. A na tomto pokladu usnula.“<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar d\u00edval se velmi v\u00e1\u017en\u011b, zamy\u0161len\u011b a t\u00e9m\u011b\u0159 smutn\u011b na objeven\u00e1 leskl\u00e1 zrn\u00e9\u010dka.<\/p>\n\n\n\n
„Nejrad\u011bji bych je tu nechal le\u017eet, jestli\u017ee vyv\u00edjej\u00ed tak neblahou s\u00edlu“, byla jeho prvn\u00ed my\u0161lenka.<\/p>\n\n\n\n
A tu pravil op\u011bt jasn\u00fd hlas vyprav\u011b\u010de :<\/p>\n\n\n\n
„Ono nen\u00ed nep\u0159\u00edtelem siln\u00e9ho, kter\u00e9mu ochotn\u011b slou\u017e\u00ed. \u010clov\u011bk v\u0161ak mus\u00ed v n\u00e1maze a \u010dinnosti pou\u017e\u00edt ho v kr\u00e1se a pak je hoden jeho p\u016fvabu. Jeho t\u011b\u017ek\u00e1 v\u00e1ha tla\u010d\u00ed k zemi jen l\u00edn\u00e9ho. Ono je \u010dist\u00e9, zrozeno z p\u016fsoben\u00ed \u017eiveln\u00fdch sil a je hodno zdobiti v\u00e1\u0161 domov sv\u011btl\u00fdch As\u016f. Proto ti ho sv\u011btl\u00ed tak\u00e9 uk\u00e1zali. Jen p\u016fsob, Hjalfdare, ve v\u016fli Sv\u011btl\u00e9ho Otce tak, jako dosud!“<\/p>\n\n\n\n
Pak p\u0159ich\u00e1zeli jin\u00ed a za chv\u00edli v\u0161echny postavi\u010dky zemn\u00edch duch\u016f poskakovaly divoce kolem n\u011bho. T\u00e1hly ho za jeho ko\u017ee\u0161iny k nejbli\u017e\u0161\u00edmu v\u00fdchodu, kter\u00fd se ztr\u00e1cel v lese na konci temn\u00e9 chodby. Byl tak\u00e9 ji\u017e nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das, nebo\u0165 od napajedel p\u0159ich\u00e1zela sme\u010dka pralesn\u00edch lid\u00ed a ji\u017e z d\u00e1li projevovali nepokoj.<\/p>\n\n\n\n
\u010cich zv\u00ed\u0159at byl velmi jemn\u00fd a ona zpozorovala bl\u00edzkost cizince. Vid\u011bla tak\u00e9 sv\u011btlou z\u00e1\u0159, je\u017e se t\u00e1hla v kruhu kolem jejich obydl\u00ed. Kruh utvo\u0159ili Sv\u011btl\u00ed na ochranu Hjalfdarovu. Zv\u00ed\u0159ata se zastavila a radila se. Porada m\u011bnila se v pok\u0159ik.<\/p>\n\n\n\n
\u010c\u00e1st mal\u00fdch mu\u017e\u00ed\u010dk\u016f rozpt\u00fdlila se po lese, v\u011bt\u0161ina vr\u00e1tila se do sv\u00e9ho m\u00edsta. Mezit\u00edm zmizel ji\u017e tak\u00e9 sv\u011btl\u00fd, kruhov\u00fd opar kolem m\u011bsta a zv\u00ed\u0159ata mohla beze strachu se vr\u00e1tit. Hlubok\u00e1 podr\u00e1\u017ed\u011bnost utkv\u011bla jim v\u0161ak v krvi.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar vystupoval klidn\u011b na vrchol pahorkatiny. Cht\u011bl se pod\u00edvati do \u00fadol\u00ed shora a cht\u011bl se rozhl\u00e9dnouti na druhou stranu hor. Tak\u00e9 ho to p\u0159itahovalo k vodop\u00e1du, o n\u011bm\u017e mu mu\u017e\u00ed\u010dkov\u00e9 vypr\u00e1v\u011bli tak podivuhodn\u00e9 v\u011bci. Cht\u011bl vid\u011bt p\u016fdu, odkud p\u0159ich\u00e1zelo zlato. Sv\u011btl\u00e9 veden\u00ed hnalo ho, aby stoupal do v\u00fd\u0161e a obe\u0161el t\u00edm lesy v kruhu pralesn\u00edch lid\u00ed, mezi nimi\u017e bylo mo\u017eno pozorovat velik\u00fd neklid a bojovnost. Zv\u00ed\u0159ata na sebe divoce pok\u0159ikovala. Volala na sebe r\u016fzn\u00e9 povely a stav\u011bla se na sv\u00e1 m\u00edsta jako voj\u00e1ci. C\u00edtila tlak a stav\u011bla se na obranu.<\/p>\n\n\n\n
Sh\u016fry proudila z\u00e1plava paprsk\u016f \u017ehouc\u00edho, poledn\u00edho slunce. Hjalfdar hledal proto st\u00edny mezi skaln\u00edmi balvany, kter\u00e9 se ty\u010dily po obou stran\u00e1ch vodop\u00e1du jako v\u011b\u017eovit\u00e9 stupn\u011b a ponechaly jen zcela uzou\u010dkou stezku. Stoupal zvolna a jist\u011b vzh\u016fru.<\/p>\n\n\n\n
Nad vodop\u00e1dem setkaly se v\u0161ak hlasy lesa, hor a divo\u010diny. Mezi hluboko zn\u011bj\u00edc\u00ed p\u00edsn\u00ed hu\u010d\u00edc\u00ed vody m\u00edsil se n\u011b\u017en\u00fd zp\u011bv jasn\u00fdch, pta\u010d\u00edch hlas\u016f.<\/p>\n\n\n\n
Paprsky zlat\u00fdch, sv\u011btl\u00fdch vl\u00e1ken, kter\u00e9 slunce nap\u00ednalo dol\u016f, zazn\u011bly podivuhodn\u011b ve zp\u011bvu \u010detn\u00e9ho hmyzu, kter\u00fd se slunil v t\u011bchto paprsc\u00edch.<\/p>\n\n\n\n
Av\u0161ak mnohem t\u00edsniv\u011bj\u0161\u00ed vl\u00e1kna vid\u011bl Hjalfdar vych\u00e1zet z jemn\u00fdch prst\u016f vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edch se a plynouc\u00edch elf\u016f a vil, kte\u0159\u00ed se mile kol\u00e9bali nad ve\u0161kerou n\u00e1dherou p\u0159\u00edrody.<\/p>\n\n\n\n
„\u0158\u00edk\u00e1me ti moudrost a d\u00e1v\u00e1me ti pomoc, nebo\u0165 tv\u00e1 cesta jde do \u0159\u00ed\u0161e obr\u016f.“<\/p>\n\n\n\n
Ze v\u0161ech stran \u0161eptalo to k n\u011bmu o l\u00e1sce a pomoci. Sly\u0161el to r\u00e1d a kr\u00e1\u010del pos\u00edlen v\u011bdom\u00edm, \u017ee je zajedno se z\u00e1chv\u011bvy v\u0161ech t\u011bchto \u010dist\u00fdch sil. Prost\u011b a ti\u0161e \u0161el svou cestou. Hluboce modr\u00e9 nebe klenulo se nad korunami strom\u016f a vln\u00edc\u00edmi se skupinami kapradin. Mnoh\u00e1 obrovit\u00e1 tv\u00e1\u0159, vln\u00edc\u00ed se jako jemn\u00e9 mr\u00e1\u010dky, skl\u00e1n\u011bla se dol\u016f a pohl\u00ed\u017eela vst\u0159\u00edc mali\u010dk\u00e9mu mu\u017ei. On to v\u0161ak dosud nepozoroval.<\/p>\n\n\n\n
Velik\u00e1, nezm\u011b\u0159iteln\u00e1, rozs\u00e1hl\u00e1 zd\u00e1la se b\u00fdt Hjalfdarovi p\u0159\u00edroda. Kdy\u017e dosp\u011bl na h\u0159eben hory, naskytl se mu p\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed obraz. \u0160ir\u00e1 rozs\u00e1hl\u00e1 v\u00fd\u0161ina rozprost\u00edrala se tam naho\u0159e. Planina byla porostl\u00e1 na mnoho hodin ch\u016fze kr\u00e1tkou drsnou tr\u00e1vou. Cel\u00e1 tato krajina lemovala men\u0161\u00ed, zato v\u0161ak hlubok\u00e9 jezero temn\u011b zelen\u00e9 barvy. Druh p\u016fdy byl tu jin\u00fd a Hjalfdar m\u011bl dojem, \u017ee je to b\u00edl\u00fd, v\u00e1penit\u00fd z\u00e1klad. Jemn\u00fd st\u0159\u00edbrob\u00edl\u00fd p\u00edsek kolem odtoku jezera t\u0159pytil se leskl\u00fdmi zrn\u00e9\u010dky, jemn\u00fdmi jako pr\u00e1\u0161ek. Z modr\u00e9 zelen\u011b hlubok\u00e9ho jezera, kter\u00e9 tu z\u00e1\u0159ilo jako ohromn\u00fd drahokam, vyno\u0159ila se jezern\u00ed panna.<\/p>\n\n\n\n
Pozdravila Hjalfdara zp\u011bvem a pod\u00e1vala mu mu\u0161li plnou vody pramen\u00edc\u00ed v hlubin\u00e1ch. Hjalfdar p\u0159ijal mu\u0161li na pokraji jezera a napil se. Jezero po\u010dalo ti\u0161e \u0161eptat:<\/p>\n\n\n\n
„Ob\u0159i naz\u00fdvaj\u00ed mne vodou prasv\u011btla. Kdo pronikne divok\u00fdm lesn\u00edm n\u00e1rodem, kdo p\u0159ekon\u00e1 hladk\u00e9 kameny, kdo vstoup\u00ed na \u0161ir\u00e9 pole p\u0159ed zem\u00ed drak\u016f, ten nezn\u00e1 strachu a proto je chr\u00e1n\u011bn. Sl\u00e1va Hjalfdarovi, hrdinovi, kter\u00fd dosp\u011bl na pole sv\u011btl\u00fdch As\u016f, je\u017e chr\u00e1n\u00ed a obd\u011bl\u00e1vaj\u00ed ob\u0159i a poletuj\u00edc\u00ed draci, aby nikdo z lid\u00ed pralesa nevstoupil na tato \u010dist\u00e1 m\u00edsta. Stoj\u00ed\u0161 na svat\u00e9 ho\u0159e, na ho\u0159e, kde v\u00e1s bude u\u010dit Sv\u011btlo sv\u011bta. Odtud rozejde se tv\u00e9 pokolen\u00ed do \u010dty\u0159 \u00fahl\u016f zem\u011b a\u017e za sv\u011btov\u00e1 mo\u0159e.“<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar pohl\u00e9dl vzh\u016fru. Nad jezerem z\u00e1\u0159ilo jasn\u00e9 b\u00edl\u00e9 sv\u011btlo. Tento mocn\u00fd hlas nezd\u00e1l se ji\u017e pronikati z jezera, n\u00fdbr\u017e sh\u016fry ze Sv\u011btla, jakoby mluven sv\u011btl\u00fdmi Asy.<\/p>\n\n\n\n
„M\u016fj hrad nebude st\u00e1ti v hlubok\u00e9m \u00fadol\u00ed zem\u011b setrv\u00e1n\u00ed, n\u00fdbr\u017e na tomto b\u00edl\u00e9m kameni a p\u0159etrv\u00e1 dobu velk\u00fdch z\u00e1top.“<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdarovi se zd\u00e1lo, jakoby se musel hluboko, p\u0159ehluboko vno\u0159it do tohoto mocn\u00e9ho hlasu, kter\u00fd se zd\u00e1l b\u00fdti vzpom\u00ednkou na jakousi zemi, ve kter\u00e9 mu \u010dasto tento hlas zn\u011bl. Vystoupen\u00ed na \u0161irou prosv\u011btlenou v\u00fd\u0161inu bylo pro n\u011bho jako napln\u011bn\u00edm jak\u00e9hosi ur\u010den\u00ed, jako vystoupen\u00ed do sv\u011btlej\u0161\u00edho sv\u011bta tak, \u017ee se t\u00e1zal s\u00e1m sebe :<\/p>\n\n\n\n
„Jsem opravdu na t\u00e9\u017ee zemi?“<\/p>\n\n\n\n
V\u0161echno, co pro\u017eil zde, od okam\u017eiku, kdy jeho noha spo\u010dinula na n\u00e1horn\u00ed rovin\u011b, zd\u00e1lo se m\u00edti zvl\u00e1\u0161tn\u00ed smysl, velikou d\u016fle\u017eitost a ohromnou z\u00e1va\u017enost. Ohmat\u00e1val se rukama, zdali m\u00e1 je\u0161t\u011b sv\u00e9 t\u011blo, \u010di zda je ji\u017e odlo\u017eil. P\u0159ece v\u0161ak bylo to je\u0161t\u011b jeho pozemsk\u00e9 t\u011blo.<\/p>\n\n\n\n
Navenek se nic nezm\u011bnilo. Tak\u00e9 bytostn\u00ed, kter\u00e9 vid\u011bl, byli mu p\u0159ece ji\u017e d\u00e1vno zn\u00e1m\u00ed. N\u011bco v\u0161ak muselo se p\u0159ece zm\u011bnit t\u00edm, \u017ee stanul svou nohou na t\u00e9to n\u00e1horn\u00ed rovin\u011b, \u017ee vid\u011bl jezero a od Urdy, mo\u0159sk\u00e9 panny, p\u0159ijal \u010distou vodu. Teprve pak mohl sly\u0161et moudrost. N\u00e1hle to v\u011bd\u011bl. Nyn\u00ed sly\u0161el hlas moudrosti a pravdy ze sam\u00e9ho Sv\u011btla, kter\u00e9 do n\u011bho vnikalo jako b\u00edl\u00fd, ledov\u00fd a \u017ehnouc\u00ed paprsek.<\/p>\n\n\n\n
„Urdin pramen otev\u0159el mi br\u00e1nu k n\u00e1vratu do m\u00e9ho domova.“<\/p>\n\n\n\n
Nyn\u00ed vid\u011bl tak\u00e9 vy\u0161\u0161\u00ed duchovn\u00ed bytosti. Bytosti, je\u017e dosud v\u00eddal a s nimi\u017e \u017eil, byly jako spojky a on pozn\u00e1val op\u011bt mnoh\u00e9, kter\u00e9 mu duch jen ukazoval.<\/p>\n\n\n\n
\u0158ada z\u00e1\u0159iv\u00fdch ryt\u00ed\u0159\u016f na b\u00edl\u00fdch kon\u00edch jela uprost\u0159ed nebe nad rovinou svat\u00e9 hory a pod nimi utvo\u0159ila se sv\u011btl\u00e1 forma velik\u00e9ho, z\u00e1\u0159iv\u00e9ho hradu. Z\u00e1\u0159ila jasn\u011b nad modrozelen\u00fdm jezerem, na podstavci k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u011b jasn\u00e9, skalnat\u00e9 hory.<\/p>\n\n\n\n
Jen kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik m\u011bl Hjalfdar toto sv\u011btl\u00e9 zjeven\u00ed, av\u0161ak ji\u017e nikdy nevymizelo z jeho pam\u011bti. Pro\u017eil je hluboce a ka\u017ed\u00e1 my\u0161lenka, ka\u017ed\u00e9 slovo pomocn\u00edk\u016f, ka\u017ed\u00fd dojem, kter\u00fd tu p\u0159ijal, byl jako d\u016fle\u017eit\u00e9 zjeven\u00ed jeho ducha.<\/p>\n\n\n\n
Po \u010dist\u011b pozemsk\u00fdch strastech a n\u00e1mah\u00e1ch, jimi\u017e pro\u0161el, byl nyn\u00ed povznesen vzh\u016fru, na p\u016fdu pozn\u00e1n\u00ed. V\u0161echno, co dosud poznal, pro\u017eil a vykonal, zd\u00e1lo se mu jako nepatrn\u00e9 ve srovn\u00e1n\u00ed s t\u00edmto nevysloviteln\u00fdm c\u00edt\u011bn\u00edm a v\u011bd\u011bn\u00edm, kter\u00e9 nyn\u00ed uchv\u00e1tilo jeho ducha. Byl velmi vd\u011b\u010den za to, co bylo ur\u010deno jedin\u011b pro n\u011bho.<\/p>\n\n\n\n
Jako obklopen \u010dist\u00fdmi str\u00e1\u017eci p\u0159\u00edrody vid\u011bl se on, duch ve hmot\u011b, v kruhu vysok\u00fdch, b\u00edl\u00fdch obr\u016f. Pohl\u00ed\u017eeli na n\u011bho p\u0159\u00e1telsky a a\u010d vzd\u00e1leni, p\u0159esto se spojovali s n\u00edm. Byli obrovit\u00ed, ochotni pom\u00e1hat a jejich mocn\u00e9 s\u00edly proudily kolem nich. Vypadali jako moud\u0159\u00ed, sta\u0159\u00ed mu\u017ei, prost\u00ed, drsn\u00ed a plni s\u00edly. Jejich p\u016fsoben\u00ed bylo \u00fazce spojeno se \u017eivly a silami bytostn\u00fdch v\u016fdc\u016f.<\/p>\n\n\n\n
Jejich b\u00edl\u00e9 hlavy odr\u00e1\u017eely se mod\u0159\u00ed nebes jako v\u011bnec vzdu\u0161n\u00fdch, sn\u011b\u017en\u00fdch hor a pohl\u00ed\u017eeli dol\u016f na Hjalfdara \u010dlov\u011bka. Radost bylo vid\u011bti z jejich o\u010d\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Toto byl duchovn\u00ed plamen tak \u010dist\u00fd a jasn\u00fd, tak vysoko \u0161lehaj\u00edc\u00ed, jak\u00fd dosud na zemi nespat\u0159ili.<\/p>\n\n\n\n
„Takto se m\u016f\u017ee rozvinouti duchovn\u00ed jiskra ve hmot\u011b. Hle, takov\u00e9mu \u010dlov\u011bku budou obrov\u00e9 r\u00e1di pom\u00e1hat.“<\/p>\n\n\n\n
Tak \u0161eptaj\u00ed si navz\u00e1jem v kruhu a Hjalfdarovi se zd\u00e1lo, jakoby kolem jeho u\u0161\u00ed proudila mocn\u00e1 melodie prasv\u011btla napln\u011bn\u00e1 \u0161umotem bou\u0159e, hukotem mo\u0159e a mohutn\u00e9ho proudu ohn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
„Ano, v\u0161echny \u017eivly poslouchaj\u00ed vol\u00e1n\u00ed Sv\u011btla. Spoj se s nimi a bu\u010f zajedno s n\u00e1mi, mocn\u00fdmi proudy zem\u011b.“<\/p>\n\n\n\n
Tak hv\u00edzdalo to a zp\u00edvalo kolem a Hjalfdar pro\u017eil utv\u00e1\u0159en\u00ed se \u017eivl\u016f.<\/p>\n\n\n\n
Jako tryskem uj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed o\u0159i, jako divok\u00e1 zv\u00ed\u0159ata a jako bi\u010duj\u00edc\u00ed, \u0161tvouc\u00ed jezdci hv\u00edzdali a hnali se po \u0161ir\u00e9 rovin\u011b zp\u016fsobuj\u00edce mraky a d\u00e9\u0161\u0165, blesk a hrom, kroupy a sn\u00edh. Vesele sm\u00e1lo se mezi t\u00edm slunce a tan\u010dily p\u016fvabn\u00e9, lehkonoh\u00e9 d\u011bti kv\u011btin na sv\u011b\u017ee omyt\u00fdch niv\u00e1ch. Bou\u0159e hu\u010dela a j\u00e1sala vzduchem. Jezero \u0161um\u011blo a pot\u016f\u010dky pr\u00fd\u0161tily a bublaly do \u00fadol\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
St\u00e1le je\u0161t\u011b st\u00e1l Hjalfdar na slunn\u00e9 vyv\u00fd\u0161enin\u011b, kter\u00e1 mu dala tolik \u010dist\u00e9 s\u00edly a spojen\u00ed se Sv\u011btlem. Nemohl se odtrhnout a kr\u00e1\u010det ke skalisku, aby si vyhledal skr\u00fd\u0161 na noc, nebo\u0165 mu bylo jasno, \u017ee p\u0159ed rozedn\u011bn\u00edm nem\u016f\u017ee po\u010d\u00edtat s n\u00e1vratem.<\/p>\n\n\n\n
Podivuhodn\u00e9 z\u00e1\u0159en\u00ed sv\u011btla rozl\u00e9valo se ze z\u00e1padu po cel\u00e9 obloze, kdy\u017e slunce zapadalo. V hlubok\u00e9 mod\u0159i objevovaly se ji\u017e jednotliv\u00e9 jasn\u00e9 hv\u011bzdy a Hjalfdarovi se zd\u00e1lo, \u017ee jich nikdy nevid\u011bl. Pohl\u00ed\u017eely dol\u016f k n\u011bmu v\u011bt\u0161\u00ed a jasn\u011bj\u0161\u00ed a jejich paprsky se chv\u011bly. V d\u00edku za kr\u00e1su zem\u011b c\u00edtil Hjalfdar op\u011bt ono velik\u00e9 obla\u017euj\u00edc\u00ed pro\u017eit\u00ed, kter\u00e9 ho znovu zachv\u00e1tilo.<\/p>\n\n\n\n
„Putov\u00e1n\u00ed hlubinami je pro tentokr\u00e1t u konce. Nyn\u00ed nastane vzestup.“<\/p>\n\n\n\n
<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
„Pod\u00edvej se jen vzh\u016fru, Hjalfdare, to jsou obydl\u00ed lesn\u00edch lid\u00ed. Nedaleko odtud jsou jejich nep\u0159\u00e1tel\u00e9, draci a obrov\u0161t\u00ed pt\u00e1ci „. „Kdo jsou ony sv\u011btl\u00e9, vysok\u00e9 a pr\u016fhledn\u00e9 postavy, kter\u00e9 se tu d\u00edvaj\u00ed sv\u00fdmi mali\u010dk\u00fdmi hlavami z mrak\u016f nad horami ?“ „To jsou ob\u0159i, kte\u0159\u00ed st\u0159e\u017e\u00ed \u00fadol\u00ed. Jejich hn\u011bv plat\u00ed ji\u017e dlouho lesn\u00edm lidem, kte\u0159\u00ed tu […]<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":280618,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_et_pb_use_builder":"off","_et_pb_old_content":"","_et_gb_content_width":"","_jetpack_memberships_contains_paid_content":false,"footnotes":"","jetpack_publicize_message":"","jetpack_publicize_feature_enabled":true,"jetpack_social_post_already_shared":true,"jetpack_social_options":{"image_generator_settings":{"template":"highway","enabled":false},"version":2}},"categories":[15],"tags":[],"class_list":["post-280636","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-dalsie-clanky"],"jetpack_publicize_connections":[],"yoast_head":"\n