Kdy\u017e Holdino prvn\u00ed rozru\u0161en\u00ed se trochu uti\u0161ilo t\u011blesn\u00fdm odpo\u010dinkem a po\u017eit\u00edm ovoce z ke\u0159\u016f, putovalo pak jedno pro\u017eit\u00ed za druh\u00fdm zvolna jej\u00ed mysl\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Nejv\u00edce zam\u011bstn\u00e1vala se dojmem, kter\u00fd na ni u\u010dinila ona zv\u00ed\u0159ata, je\u017e visela na ni\u017e\u0161\u00edch v\u011btv\u00edch ke\u0159\u016f jako listy. Na hlavi\u010dce m\u011bly vysoko polo\u017een\u00e9 oko, kter\u00e9 ml\u010dky a tajupln\u011b a p\u0159ece v\u011bdouc\u00ed pohl\u00ed\u017eelo do sv\u011bta. Z n\u011bho vych\u00e1zely jemn\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 paprsky, kter\u00e9 v\u0161ak byly viditeln\u00e9 jen tomu oku, kter\u00e9 se otev\u0159elo tajupln\u00fdm d\u00edln\u00e1m spojuj\u00edc\u00ed pras\u00edly.<\/p>\n\n\n\n
Tu vid\u011bla paprsky jako tenk\u00e1 vl\u00e1kna, kter\u00e1 se spojuj\u00ed se stejnorod\u00fdm, av\u0161ak v\u00fd\u0161e polo\u017een\u00fdm. Jakmile se tak stalo, pro\u017eila zazvon\u011bn\u00ed, kter\u00e9 z vy\u0161\u0161\u00edho proudu chv\u011bjiv\u011b p\u0159e\u0161lo do druh\u00e9ho, n\u00ed\u017ee polo\u017een\u00e9ho. Tak stal se pohyb v\u011bt\u0161\u00ed, barva hutn\u011bj\u0161\u00ed, t\u00f3n hlasit\u011bj\u0161\u00ed a hlub\u0161\u00ed. A ona vid\u011bla, jak toto bytostn\u00e9 zv\u00ed\u0159ec\u00ed mohlo se t\u00edmto zp\u016fsobem vy\u017eivovat silami p\u0159\u00edrody, p\u0159i \u010dem\u017e vp\u00edjelo do sebe nejen nejjemn\u011bj\u0161\u00ed s\u00edly z vy\u0161\u0161\u00edch \u00farovn\u00ed, n\u00fdbr\u017e sou\u010dasn\u011b zocelovalo tak\u00e9 svou pozemskou v\u016fli a nech\u00e1valo ji p\u0159em\u011b\u0148ovati v \u010din. P\u0159ibli\u017eovala se jim pozemsk\u00e1 nutnost, v\u00fd\u017eiva pro t\u011blo.<\/p>\n\n\n\n
Holda zahloubala se do t\u011bchto zvuk\u016f, je\u017e proudily z t\u011bchto \u010dinn\u00fdch paprsk\u016f a jej\u00ed \u00fasta po\u010dala ti\u0161e znovu vytv\u00e1\u0159et zvuky a t\u00f3ny, kter\u00e9 tu v po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edm st\u00e1diu byly vdechnuty do pozemsk\u00e9ho stvo\u0159en\u00ed jako z\u00e1chv\u011bvy. A p\u0159i tom nastalo n\u011bco podivuhodn\u00e9ho: T\u00f3n bl\u00ed\u017eil se tak\u00e9 k n\u00ed! S n\u00edm objevilo se n\u00e1dhern\u00e9, modrozelen\u00e9 sv\u011btlo a jeho paprsky zd\u00e1ly se p\u0159itahovat \u0161umot z\u00e1chv\u011bv\u016f. Tv\u00e1\u0159 kulat\u00e9ho jemn\u00e9ho, jemnohmotn\u00e9ho oka pohl\u00ed\u017eela tu s \u00fasm\u011bvem na Holdu.<\/p>\n\n\n\n
Holda c\u00edtila, jak chv\u011bj\u00edc\u00ed se z\u00e1\u0159iv\u00e1 vl\u00e1kna uvol\u0148uj\u00ed se z jej\u00ed bytosti. Nutilo ji to do ciz\u00ed my\u0161lenky, aby nakreslila slune\u010dn\u011b krou\u017eiv\u00fd obli\u010dej do m\u011bkk\u00e9ho p\u00edsku u sv\u00fdch nohou… P\u0159i tom se j\u00ed ujasnilo, \u017ee se jej\u00ed my\u0161lenky zam\u011bstn\u00e1valy t\u00edm, \u010d\u00edm by bylo mo\u017eno ve\u010der nasytit tolik lid\u00ed. Daleko \u0161iroko nebylo \u017e\u00e1dn\u00e9ho ovoce a nikde nebylo vid\u011bt zv\u011b\u0159e, kter\u00e1 by jim mohla poskytnout potravu.<\/p>\n\n\n\n
Jemn\u00e1 vl\u00e1kna nap\u00ednala se d\u00e1le, \u010dist\u00e9 sv\u011btlo proudilo do nich a \u010dist\u00e9 sv\u011btlo z\u00e1\u0159ilo op\u011bt z Holdy a kolem n\u00ed a kolem kresby na zemi vytvo\u0159il se sv\u011btl\u00fd kruh. S \u00fadivem d\u00edvala se na to Holda.<\/p>\n\n\n\n
Tu bl\u00ed\u017eilo se k n\u00ed d\u00edt\u011b Elf\u016f. Jeho tv\u00e1\u0159i\u010dka s modr\u00fdma o\u010dima a velik\u00e1 b\u00edl\u00e1 kv\u011btina vzn\u00e1\u0161ela se kolem n\u011bho jako \u0161at a jeho pohyby byly jako kol\u00e9b\u00e1n\u00ed velk\u00fdch kv\u011bt\u016f ve v\u011btru.<\/p>\n\n\n\n
„M\u016f\u017ee\u0161 zavolat bytosti, kter\u00e9 v\u00e1m mus\u00ed slou\u017eit za potravu pro va\u0161e t\u011bla,“ pravil st\u0159\u00edbrn\u00fd hl\u00e1sek tohoto n\u011b\u017en\u00e9ho d\u00edt\u011bte. „Po\u010dkej jen, a\u017e paprsky st\u0159\u00edbrn\u00e9ho m\u011bs\u00edce pol\u00edb\u00ed zemi. Pak nastane hodina!“ Elf\u00ed d\u00edt\u011b zmizelo.<\/p>\n\n\n\n
Holda c\u00edtila ve sv\u00e9 du\u0161i n\u011bco nepopsateln\u00e9ho. Byl to d\u00edk Sv\u011btl\u00e9mu Otci a podivov\u00e1n\u00ed nad pronik\u00e1n\u00edm jeho s\u00edly, kter\u00e1 se zd\u00e1la proudit od kruhu ke kruhu. Od kruhu ke kruhu? Kde se v n\u00ed vzala ta p\u0159edstava? Pro\u010d musela opsat tento kruh v p\u00edsku?<\/p>\n\n\n\n
„To je z\u00e1kon pohybu, \u017ee v\u0161echno od za\u010d\u00e1tku plyne op\u011bt zp\u011bt,“ pravil hlas, kter\u00fd ji \u00fapln\u011b rozechv\u011bl.<\/p>\n\n\n\n
A kdy\u017e pozvedla oko sv\u00e9ho ducha, tu se j\u00ed objevil nezn\u00e1m\u00fd Sv\u011btl\u00fd, vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e Heimdall.<\/p>\n\n\n\n
Z jeho vyza\u0159ov\u00e1n\u00ed pras\u00edly t\u0159pytilo se v\u011b\u010dn\u011b m\u011bn\u00edc\u00ed se sv\u011btlo v\u0161ech spojuj\u00edc\u00edch a kolem jeho prastvo\u0159en\u00e9ho vyza\u0159ov\u00e1n\u00ed ducha chv\u011blo se jm\u00e9no: „Ahura-Anesha“.<\/p>\n\n\n\n
Holda st\u00e1la ve Sv\u011btle P\u00e1n\u011b jako Hjalfdar, kter\u00fd v tut\u00e9\u017e hodinu sly\u0161el jeho vol\u00e1n\u00ed a nechal jednoho ze sv\u00fdch prastvo\u0159en\u00fdch duch\u016f, kter\u00fd tu st\u00e1l \u010dist\u00fd a bd\u011bl\u00fd, aby ho pochopil.<\/p>\n\n\n\n
“ Ahura-Anesha, slu\u017eebn\u00edk moudr\u00e9ho P\u00e1na!“<\/p>\n\n\n\n
Vyryj v\u0161echny tyto zna\u010dky i ty, kter\u00e9 budou je\u0161t\u011b n\u00e1sledovat, do p\u00edskovcov\u00e9ho kamene, aby toto v\u0161echno uchoval!“<\/p>\n\n\n\n
Holda pravila k Hjalfdarovi, kdy\u017e mu toto v\u0161echno sd\u011blovala, \u017ee vzne\u0161en\u00fd v\u0161ak na\u0159\u00eddil: „Ml\u010dte o tom, nebo\u0165 v s\u00edle ml\u010den\u00ed roste napln\u011bn\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
„Jak\u00fd je ten vzne\u0161en\u00fd Sv\u011btl\u00fd?“, t\u00e1zal se Hjalfdar. Ano, jak\u00fd je ten, kter\u00fd se pohybuje ve v\u0161em z\u00e1\u0159en\u00ed? P\u0159evl\u00e1daj\u00edc\u00ed \u017ehavost jeho barev, kter\u00e1 je nepochopiteln\u00e1 jako mo\u0159e, kter\u00e9 je jednou proslun\u011bno jasnou mod\u0159\u00ed jako jasn\u00e1 hv\u011bzda a pak zase zd\u00e1 se b\u00fdti hluboce temn\u011b zelen\u00e9 a nepr\u016fhledn\u00e9, z kter\u00e9ho vytryskuj\u00ed b\u00edlozlat\u00e9 koruny p\u011bny a je\u017e, ti\u0161e se lesknouc odpo\u010d\u00edv\u00e1 ve \u017ehav\u00e9m slunci jako mdl\u00e1 perla a bou\u0159\u00ed je proz\u00e1\u0159eno ohniv\u00fdmi blesky a t\u0159pyt\u00ed se jako tyrkys, vln\u00edc se jako neklidn\u00fd had. Vyza\u0159uj\u00edc\u00ed, v\u011b\u010dn\u011b tajupln\u00e1, takov\u00e1 jest jeho bytostn\u00e1 s\u00edla.<\/p>\n\n\n\n
Jeho tv\u00e1\u0159 je v\u0161ak tak kr\u00e1sn\u00e1, \u017ee lidsk\u00e9 oko nem\u016f\u017ee ji zachytit. N\u00e1padn\u011b z\u00e1\u0159\u00ed jedno oko na \u010dele a vrh\u00e1 barevn\u00e9 proudy sv\u011btla na lidi, v\u017edy podle sm\u011bru v\u016fle ducha. Nazvali ho tak, nebo\u0165 on s\u00e1m pravil jim ve zvon\u011bn\u00ed sv\u00fdch paprsk\u016f:<\/p>\n\n\n\n
„J\u00e1 jsem jeden z praduch\u016f z prastvo\u0159en\u00ed. Ve slu\u017eb\u011b Sv\u011btlu chci v\u00e1m zprost\u0159edkov\u00e1vati z prasemene m\u00e9 moudrosti. D\u00e1vno ji\u017e le\u017e\u00ed v z\u00e1rodc\u00edch na zemi. Zv\u00ed\u0159ata i rostliny maj\u00ed ji v sob\u011b. \u010clov\u011bk v\u0161ak mus\u00ed se ji nau\u010dit v\u011bdom\u011b. Ukazuji v\u00e1m velik\u00e9 s\u00edly p\u0159\u00edrody a vedu v\u00e1s po moudr\u00e9 cest\u011b vzh\u016fru. Tob\u011b, lidsk\u00fd duchu z prvn\u00edho pramene, bude umo\u017en\u011bno skrze mne proniknout do v\u00fd\u0161in Jeho posv\u00e1tn\u00e9ho hradu, v n\u011bm\u017e p\u0159eb\u00fdv\u00e1 Duch Pravdy, uprost\u0159ed prvn\u00edho kruhu prastvo\u0159en\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
Bylo to mnoho, p\u0159\u00edli\u0161 mnoho pro lidskou dvojici. Zat\u00edmco v\u0161ichni ostatn\u00ed odd\u00e1vali se klidu a ochlazovali \u017e\u00edzniv\u00e9 rty v bublaj\u00edc\u00edch pramenech, p\u0159i\u0161lo k nim toto velik\u00e9 pro\u017eit\u00ed ze Sv\u011btl\u00fdch v\u00fd\u0161in! Kr\u00e1sn\u00fd Sv\u011btl\u00fd, mocn\u00fd, podobn\u00fd and\u011blu.<\/p>\n\n\n\n
Vyza\u0159ov\u00e1n\u00ed jeho perut\u00ed oslepovalo o\u010di, s\u00edly jeho oka nutily je v\u0161ak na kolena.<\/p>\n\n\n\n
Zvolna stoupal st\u0159\u00edbrn\u00fd lesk na t\u0159pyt\u00edc\u00edch se listech, jemn\u00e1 rosa padala na v\u0161echny kv\u011btiny, kter\u00e9 vydechly omamn\u00fd dech.<\/p>\n\n\n\n
Holda neopustila m\u00edsto, kde byl kruh se slune\u010dn\u00edm obli\u010dejem v p\u00edsku. Sed\u011bla ti\u0161e p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc a Hjalfdar j\u00ed byl na bl\u00edzku a pohl\u00ed\u017eel dol\u016f na ml\u010d\u00edc\u00ed zemi, kde odpo\u010d\u00edvali jeho druhov\u00e9.<\/p>\n\n\n\n
Dob\u0159e, \u017ee sp\u00ed, nebo\u0165 jejich t\u011bla si pln\u011b zaslou\u017eila odpo\u010dinku a uvoln\u011bn\u00ed po tomto t\u011b\u017ek\u00e9m putov\u00e1n\u00ed a posledn\u00edm velik\u00e9m v\u00edt\u011bzstv\u00ed nad sebou sam\u00fdmi. Brzy pot\u00e1hnou d\u00e1le pos\u00edleni a vyzbrojen\u00ed do nov\u00e9, nezn\u00e1m\u00e9 je\u0161t\u011b budoucnosti a snad i do mnoh\u00e9ho nebezpe\u010d\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Tu dotkla se Holda ti\u0161e jeho ramene a ti\u0161e ukazovala jej\u00ed ruka k zemi. Jak\u00e9si sv\u011btlo a pohyb objevily se nad kruhem v p\u00edsku. Vypadalo to jako vzdu\u0161n\u00e9 zrcadlen\u00ed. Svi\u0161t\u011bn\u00ed a t\u0159epet\u00e1n\u00ed mnoha pta\u010d\u00edch t\u011bl a \u0161umot mnoha perut\u00ed zavadil z d\u00e1li o lidsk\u00e9 u\u0161i.<\/p>\n\n\n\n
V ochran\u011b z\u00e1\u0159iv\u00e9ho Sv\u011btla snesl se dol\u016f chv\u011bj\u00edc\u00ed se p\u00e1r k\u0159\u00eddel a velik\u00fd, temn\u011b leskl\u00fd pt\u00e1k, podobn\u00fd divok\u00e9mu holubu, posadil se do nakreslen\u00e9ho kruhu.<\/p>\n\n\n\n
Ti\u0161e chytil ho Hjalfdar a usmrtil kr\u00e1tk\u00fdm stiskem ruky. Za n\u00edm n\u00e1sledovalo cel\u00e9 hejno. Byla tu potrava pro v\u0161echny, kte\u0159\u00ed tu v lese le\u017eeli… Mnoz\u00ed procitli probuzeni \u00fadery pta\u010d\u00edch k\u0159\u00eddel a m\u011bli radost, kdy\u017e jim Holda vypr\u00e1v\u011bla, \u017ee Sv\u011btl\u00ed vysly\u0161eli jejich prosbu a poslali jim j\u00eddlo, V\u0161ichni pom\u00e1hali p\u0159ipravovat ve\u010de\u0159i.<\/p>\n\n\n\n
Do vlhk\u00e9, p\u00eds\u010dit\u00e9 hl\u00edny byli pt\u00e1ci zabaleni i s pe\u0159\u00edm a pak vlo\u017eeni mezi \u017ehav\u00e9 kameny, kter\u00e9 ji\u017e po dlouh\u00e9 hodiny byly oh\u0159\u00edv\u00e1ny nad posv\u00e1tn\u00fdm plamenem. Tyto plotny z kamene byly narovn\u00e1ny nad hlubok\u00fdm, \u010dty\u0159hrann\u00fdm otvorem v zemi a byly roz\u017ehaveny jako kamna. Zde byli pt\u00e1ci upe\u010deni.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e byla ve\u010de\u0159e p\u0159ipravena, volal je Hjalfdar na m\u00edsta. V\u0161ichni se ulo\u017eili kolem \u017ehnouc\u00edho krbu, u kter\u00e9ho pracovaly \u017eeny. Tyto otloukaly pevn\u011b spe\u010den\u00fd hlin\u011bn\u00fd obal ze zv\u00ed\u0159at a odd\u011blovaly t\u00edm pe\u0159\u00ed od masa. Von\u00edc\u00ed, ko\u0159en\u011bn\u00e9 v\u00fdpary stoupaly vzh\u016fru.<\/p>\n\n\n\n
D\u0159\u00edve ne\u017e byla ve\u010de\u0159e rozd\u011blena, Hjalfdar povstal a p\u0159istoupil k ohni:<\/p>\n\n\n\n
“ Sv\u011btl\u00fd Ot\u010de, d\u011bkujeme ti za toto j\u00eddlo, kter\u00e9 jsi n\u00e1m jako prvn\u00ed v nov\u00e9 zemi daroval! \u017div\u00edme se podle tv\u00e9 v\u016fle z plod\u016f Tv\u00fdch niv a zv\u00ed\u0159aty lesa.<\/p>\n\n\n\n
Uka\u017e n\u00e1m ty, kter\u00e9 m\u00e1me j\u00edst a ty, kter\u00e9 m\u00e1me u\u0161et\u0159it. Uka\u017e n\u00e1m v s\u00edle Tv\u00fdch v\u0161emohouc\u00edch z\u00e1kon\u016f plodiny a m\u00edsta k v\u00fd\u017eiv\u011b plod\u016f nov\u00e9ho domova, nebo\u0165 chceme T\u011b poslouchat. D\u011bkujeme Ti a pros\u00edme T\u011b: K\u00e9\u017e Tvoje milost z\u016fstane s n\u00e1mi, Sv\u011btl\u00fd Ot\u010de!“<\/p>\n\n\n\n
Je\u0161t\u011b nikdy nepro\u017eily Hjalfdarovy o\u010di takovou moc. Proputov\u00e1n\u00edm \u010dekaj\u00edc\u00ed zem\u011b do\u0161li do \u00fapln\u011b jin\u00e9ho p\u00e1sma. Tich\u00fd \u00fadiv nad mnohostrannost\u00ed d\u00edla stvo\u0159en\u00ed Sv\u011btl\u00e9ho Otce bylo v\u0161e, co dosud byli schopni proc\u00edtit, nebo\u0165 tkan\u00ed p\u0159\u00edrody a v\u011b\u010dn\u00e9 byt\u00ed a vln\u011bn\u00ed tepu p\u0159\u00edrody stav\u011blo je do proudu Sv\u011btla.<\/p>\n\n\n\n
Hledali, zda jejich sta\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edho domova vyskytuj\u00ed se i zde. Byly jim n\u00e1padn\u00e9 bytosti r\u016fzn\u00e9ho druhu, zvl\u00e1\u0161\u0165 mal\u00e1 zv\u00ed\u0159ata vodn\u00ed, oboj\u017eiveln\u00edci a hmyz. Jednook\u00e1 dosti velik\u00e1 zv\u00ed\u0159ata, kter\u00e1 visela na stromech jako listy, zd\u00e1la se st\u00e1le v\u00edc mno\u017eit, \u010d\u00edm v\u00edce si oko zvykalo na bohat\u00e9 tvary a barevnou n\u00e1dheru listnat\u00fdch rostlin.<\/p>\n\n\n\n
Zcela jin\u00e9ho druhu ne\u017e tam, v chladn\u00e9m, drsn\u00e9m, i kdy\u017e ozdoben\u00e9m domov\u011b sope\u010dn\u00fdch p\u0159edho\u0159\u00ed, p\u00edse\u010dn\u00fdch dun a pastvin. Byla tu hojn\u00e1 a tepl\u00e1, \u017eivotem p\u0159epln\u011bn\u00e1 kr\u00e1sa a n\u00e1dhera barev.<\/p>\n\n\n\n
A r\u016fzn\u011b a rozli\u010dn\u011b, tak jako tato p\u0159\u00edroda, byly tak\u00e9 rovnom\u011brn\u011b utv\u00e1\u0159eny ony bytosti, kter\u00fdm \u0159\u00edkali Spojuj\u00edc\u00ed, Zprost\u0159edkuj\u00edc\u00ed, Lehk\u00e9,Plynouc\u00ed a Sv\u011btl\u00e9.<\/p>\n\n\n\n
Zcela jin\u00e9 byly v druhu v\u00fdrazu, i kdy\u017e se zd\u00e1ly b\u00fdti Hold\u011b t\u00e9ho\u017e stupn\u011b a druhu jako ty d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed. Jako d\u00edt\u011b, kter\u00e9 putuj\u00edc daleko v podivuhodn\u00e9m poh\u00e1dkov\u00e9m lese, zatou\u017e\u00ed n\u00e1hle po star\u00e9m okol\u00ed, tak byla Holda p\u0159enesen\u00e1 do \u00fapln\u011b jin\u00e9 p\u0159\u00edrody. Byla v ka\u017ed\u00e9m druhu sv\u00e9ho lidsk\u00e9ho druhu p\u0159irozen\u00e1 a t\u0159eba\u017ee byla vzd\u00e1len\u00e1 v\u0161emu citliv\u016fstk\u00e1\u0159stv\u00ed, m\u011bla p\u0159ece c\u00edt\u011bn\u00ed pro souzvuk ve stvo\u0159en\u00ed jako spr\u00e1vn\u011b nalad\u011bn\u00e1 struna ve velk\u00e9m ch\u00f3ru \u017eivota.<\/p>\n\n\n\n
T\u00edmto zp\u016fsobem a ne hloubav\u00fdm rozumem, pro\u017e\u00edvali tito lid\u00e9 sv\u016fj v\u00fdvoj ve v\u00fdstavb\u011b zem\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Je\u0161t\u011b nikdy nepro\u017eili takovou noc. Bu\u010fto b\u00fdvaly noci dlouh\u00e9 a \u0161ediv\u00e9 a nebo proudilo sv\u011btlo oslepuj\u00edc\u00edch, kouzeln\u00fdch sloup\u016f severn\u00ed z\u00e1\u0159e jako tekut\u00fd kov. Nyn\u00ed v\u0161ak vid\u011bli mno\u017estv\u00ed zn\u00e1m\u00fdch hv\u011bzd na hluboce modr\u00e9m, teple sametov\u00e9m nebi, z n\u011bho\u017e linuly se je\u0161t\u011b \u010dist\u00e9 paprsky.<\/p>\n\n\n\n
Nevid\u011bli v\u0161ak ji\u017e v\u00edce Heimdallova mostu a nesly\u0161eli ji\u017e hlas jeho rohu. Zato v\u0161ak sm\u00e1lo se na n\u011b ve dne slunce a bujn\u00e9 kv\u011bteny t\u011b\u017ek\u00e9 vlhkosti a hojnosti visely na velik\u00fdch v\u011btv\u00edch.<\/p>\n\n\n\n
Podivuhodn\u011b vlnilo se to v \u0161umiv\u00fdch vod\u00e1ch, odkud vyl\u00e9zaly je\u0161t\u011brky a \u017e\u00e1by a d\u00edvaly se p\u0159\u00e1telsk\u00fdma o\u010dima na lidi.<\/p>\n\n\n\n
Op\u011bt zazn\u00edvaly p\u0159i tom t\u00f3ny a op\u011bt rozechv\u011blo vyza\u0159ov\u00e1n\u00ed ze cht\u011bn\u00ed t\u011bchto zv\u00ed\u0159at Holdino srdce. Zachytila tyto zvuky a musela je napodobit sv\u00fdmi rty. A tu se j\u00ed zd\u00e1lo, jako by rozum\u011bla, jsouc spojena s nimi jemn\u00fdmi vl\u00e1kny smyslu jejich \u0159e\u010di mezi zv\u00ed\u0159aty a rostlinami. Nov\u00e9, ob\u0161\u0165ast\u0148uj\u00edc\u00ed, bohat\u00e9 pro\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed pro ni znovu za\u010d\u00ednalo.<\/p>\n\n\n\n
Tato noc v lese, nad n\u00edm\u017e t\u0159pytily se hv\u011bzdy a v n\u011bm\u017e tich\u00fd \u0161umot kapradin a bubl\u00e1n\u00ed vody nekalily tis\u00edceron\u00e1sobn\u00e9 hlasy, n\u00fdbr\u017e prov\u00e1zel je lehk\u00fd, usp\u00e1vaj\u00edc\u00ed zp\u011bv, byla jako vno\u0159en\u00ed do dlouho vytou\u017een\u00e9 bla\u017eenosti.<\/p>\n\n\n\n
T\u011blo neznalo \u00fanavy. Zat\u00edmco v\u0161ichni spali, setrv\u00e1val Hjalfdar i Holda v bla\u017een\u00e9m bd\u011bn\u00ed, kter\u00e9 na n\u011b vyl\u00e9valo proudy \u017eivouc\u00edho ducha.<\/p>\n\n\n\n
\u010casn\u00e9 jitro halilo je\u0161t\u011b n\u00e1dheru lesa do jemn\u00fdch z\u00e1voj\u016f. Holda p\u0159istoupila s n\u011bkolika d\u011bv\u010daty k ohni, kolem n\u011bho\u017e byly je\u0161t\u011b patrny zn\u00e1mky ve\u010de\u0159e. Mal\u00e1 hrav\u00e1 a chlupat\u00e1 zv\u00ed\u0159\u00e1tka poskakovala se \u0161t\u011bkotem kolem nich a starala se o o\u010di\u0161t\u011bn\u00ed m\u00edsta oddechu. T\u00e9m\u011b\u0159 ani k\u016fstka neprozrazovala, co bylo k v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010de\u0159i.<\/p>\n\n\n\n
Holda s\u00e1hla rukou necht\u011bn\u011b nahoru, nebo\u0165 z jednoho stromu byla j\u00ed n\u00e1padn\u00e1 v\u011btev, pln\u00e1 chlebov\u00fdch plod\u016f, kter\u00e9 hned ochutnala. Listy zahalen\u00fd bled\u00fd obli\u010dej sch\u00fdlil se dol\u016f a s \u00fasm\u011bvem a \u0161epotem pod\u00e1val j\u00ed v z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed ruce v\u011btev. Tak\u00e9 d\u011bv\u010data to vid\u011bla.<\/p>\n\n\n\n
„Holdo, matko n\u00e1s v\u0161ech, jak\u00fd jsi to mil\u00e1\u010dek Sv\u011btl\u00fdch? K\u00e9\u017e bychom se od tebe nau\u010dili, aby i n\u00e1m byli pomocn\u00edci tak milostiv\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n
„Bu\u010fte p\u0159irozen\u00e9, milujte se vz\u00e1jemn\u011b a otev\u0159ete se posv\u00e1tn\u00fdm sil\u00e1m a pak v\u00e1m to v\u0161echno p\u0159\u00edjde samo sebou.“ Pravil Hjalfdar, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b p\u0159i\u0161el.<\/p>\n\n\n\n
Tento chlebovn\u00edk, jak ho naz\u00fdvali, poskytl jim hojnost plod\u016f, jimi\u017e se v\u0161ichni nasytili. Pak m\u011bli chlapci velik\u00e9 \u017en\u011b, nebo\u0165 Hjalfdar radil, aby si t\u00e9to potravy nabrali na cestu.<\/p>\n\n\n\n
Nad Hjalfdarem putoval op\u011bt velik\u00fd plamen, kdy\u017e kr\u00e1\u010del po Holdin\u011b boku v \u010dele dob\u0159e uspo\u0159\u00e1dan\u00e9ho pr\u016fvodu. Zvolna kr\u00e1\u010del za nimi lid i dobytek. Hlasy mlad\u00fdch lid\u00ed, mu\u017e\u016f, zp\u00edvaly nov\u00fdm zp\u016fsobem chv\u00e1lu nov\u00e9 zem\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Nebe bylo jasn\u011b modr\u00e9 a vzd\u00e1len\u00e9 pruhy sv\u011btla upom\u00ednaly na sv\u00edt\u00edc\u00ed proudy Heimdallova mostu. Zda bude op\u011bt sv\u00edtit slunce?<\/p>\n\n\n\n
Nam\u00e1hav\u00e1 byla cesta hust\u00fdm porostem, kter\u00fd Hjalfdar p\u00e1dn\u00fdmi ranami pror\u00e1\u017eel. Putovali s d\u016fv\u011brou k \u00fadol\u00ed setrv\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 jim bylo zasl\u00edbeno Sv\u011btl\u00fdm Otcem.<\/p>\n\n\n\n
Ano, slunce sv\u00edtilo! Sv\u00edtilo nadch\u00e1zej\u00edc\u00edho jitra, kdy\u017e kr\u00e1\u010deli hv\u011bzdami oz\u00e1\u0159enou, chladnou a tajemn\u011b \u0161eptaj\u00edc\u00ed noc\u00ed. Sv\u00edtilo nad rozlehlou, \u00farodn\u011b se zelenaj\u00edc\u00ed rovinou, kter\u00e1 byla obklopen\u00e1 \u0159et\u011bzem pahork\u016f jako kotlina.<\/p>\n\n\n\n
Slunce vystupovalo velmi rychle. Tento zp\u016fsob a druh slune\u010dn\u00ed pouti byl jim nov\u00fdm. P\u0159ich\u00e1zeli z dalek\u00e9 zem\u011b severu do m\u00edrn\u00e9ho p\u00e1sma a nech\u00e1pali proto je\u0161t\u011b mnoh\u00e9, pon\u011bvad\u017e jim chyb\u011bla znalost utv\u00e1\u0159en\u00ed a znalost pohyb\u016f.<\/p>\n\n\n\n
Vid\u011bli tak\u00e9, \u017ee tu \u017eily vysok\u00e9, bytostn\u00e9 postavy a horliv\u011b pracovaly.<\/p>\n\n\n\n
Velik\u00e9 p\u0159evraty zem\u011b zanechaly tu sv\u00e9 stopy. Vnit\u0159ek zemsk\u00e9ho povrchu byl obna\u017een zlomy, kter\u00e9 bylo vid\u011bt na svaz\u00edch a kter\u00e9 ukazovaly jeho slo\u017een\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Vid\u011bli b\u00edl\u00e9, kovov\u011b se lesknouc\u00ed vrstvy, kter\u00e9 se t\u00e1hly v jemn\u00fdch plotn\u00e1ch v t\u011bchto trhlin\u00e1ch. Jedna z vedouc\u00edch bytostn\u00fdch postav odpov\u011bd\u011bla na Hjalfdarovou ot\u00e1zku:<\/p>\n\n\n\n
“ To pozvedly \u017ehav\u00e9 s\u00edly a posunuly o kus d\u00e1l. Pak to zadr\u017eeli obrov\u00e9, aby to nebylo pom\u00edch\u00e1no s vodou horsk\u00fdch jezer. P\u0159itahuj\u00edc\u00ed p\u016fsoben\u00ed p\u00f3rovit\u00e9 hmoty je v\u0161ak vpilo do sebe a nyn\u00ed vystupuje na sv\u011btlo v ochlazen\u00e9 form\u011b jako t\u0159pyt\u00edc\u00ed krystaly.<\/p>\n\n\n\n
Pohle\u010fte kolem sebe. Teplo, slunce a \u017ehav\u00e1 l\u00e1va ud\u011blaly z t\u00e9to kotliny v hlubin\u00e1ch \u00farodn\u00e9 \u00fadol\u00ed, kde nyn\u00ed \u017eij\u00ed vesel\u00e1 zv\u00ed\u0159ata a je\u017e bude pozd\u011bji v budouc\u00edch \u010dasech slou\u017eiti za obydl\u00ed lid\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Vy v\u0161ak jd\u011bte d\u00e1le, nebo\u0165 je\u0161t\u011b nejste u c\u00edle: mnohem vy\u0161\u0161\u00ed budou nakupeniny, kter\u00e9 od t\u00e9 doby obrov\u00e9 st\u0159e\u017e\u00ed. Od t\u00e9 doby \u017eij\u00ed na t\u011bchto vrcholech a kr\u00e1\u010d\u00ed velik\u00fdmi kroky po t\u011bchto h\u0159ebenech, kter\u00e9 se jim zdaj\u00ed b\u00fdti mal\u00fdmi, zarostl\u00fdmi vlnami.<\/p>\n\n\n\n
Obrov\u0161t\u00ed jsou ob\u0159i a mocn\u011b p\u016fsob\u00ed mezi vrstvou bytostn\u00e9ho a jemnohmotn\u00e9ho. Oni jsou skute\u010dn\u00fdmi staviteli hmoty v jej\u00edm p\u016fvodu. Oni tak\u00e9 vybudovali Sv\u011btl\u00fdm jejich vysok\u00e9 hrady a jejich v\u016fle jest l\u00e1ska k v\u00fdstavb\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Sp\u0159\u00e1telte se s nimi, jako jste se sp\u0159\u00e1telili s n\u00e1mi, kter\u00e9 zn\u00e1te ji\u017e dlouho. Vy\u0161lete k n\u00edm z va\u0161eho cht\u011bn\u00ed d\u016fv\u011bru a l\u00e1sku a pak tak\u00e9 oni vr\u00e1t\u00ed v\u00e1m d\u016fv\u011bru, l\u00e1sku i pomoc. Ve sv\u00e9 d\u016fv\u011b\u0159e jsou spojeni se v\u0161emi sv\u011btl\u00fdmi a v pravd\u011b jsou oni siln\u00fdmi pomocn\u00edky.<\/p>\n\n\n\n
Jestli\u017ee vy se sv\u00fdm zp\u016fsobem vprav\u00edte do velik\u00e9ho soukol\u00ed \u017eivota, pak budete moci s jejich pomocn\u00edky tak\u00e9 ve hmot\u011b z\u0159\u00eddit velik\u00e9, n\u00e1dhern\u00e9 stavby a rozvinout s\u00edly, kter\u00fdch nyn\u00ed v\u016fbec je\u0161t\u011b nezn\u00e1te. Nem\u00e1te je\u0161t\u011b v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159edstavy o moci a s\u00edle, kter\u00e1 spo\u010d\u00edv\u00e1 v \u017eivot\u011b, av\u0161ak jste vyvoleni poznati a zu\u017eitkovati v\u0161ech t\u011bchto dar\u016f.“<\/p>\n\n\n\n
Zat\u00edm co t\u00e1hli d\u00e1le, poci\u0165ovali st\u00e1le v\u00edce \u017e\u00e1r stoupaj\u00edc\u00edho slunce a velmi \u017e\u00edznili.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar, kter\u00fd to pozoroval d\u0159\u00edve, ne\u017e ostatn\u00ed na to mysleli, prosil sv\u00e9ho Sv\u011btl\u00e9ho p\u0159\u00edtele, aby mu v pravou chv\u00edli uk\u00e1zal pramen.<\/p>\n\n\n\n
Hjalfdar st\u00e1l v z\u00e1chv\u011bvech d\u016fv\u011bry a v\u011bd\u011bn\u00ed o v\u0161emohoucnosti Sv\u011btla, kter\u00e9 pou\u017e\u00edv\u00e1n\u00edm, \u0161kolen\u00edm a hybnou podporou ve cht\u011bn\u00ed trvale rostlo. Jeho duch neznal \u017e\u00e1dn\u00fdch starost\u00ed a \u017e\u00e1dn\u00fdch pochyb a jeho zku\u0161enost\u00ed ho nau\u010dily, \u017ee se nepot\u0159ebuje b\u00e1t \u017e\u00e1dn\u00fdch nebezpe\u010d\u00ed, dovede-li b\u00fdti v prav\u00fd okam\u017eik bd\u011bl\u00fdm. Nebo\u0165 \u017e\u00e1dn\u00e9 nebezpe\u010d\u00ed nemohlo se pak p\u0159ibl\u00ed\u017eiti a\u017e ke kone\u010dn\u00e9mu projevu ve hmot\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Zp\u011bvem chv\u00e1lili mlad\u00ed mu\u017ei kr\u00e1su zem\u011b. Jejich hlasy zn\u011bly do d\u00e1lky jako hymna ke cti Sv\u011btl\u00e9ho Otce.<\/p>\n\n\n\n
Holda d\u00edvala se op\u011bt jasn\u00fdm zrakem k zemi, nebo\u0165 nov\u00fd \u017eivot na p\u016fd\u011b se j\u00ed op\u011bt otev\u0159el a ona jej pozorovala s velikou radost\u00ed. Tu vykukovaly z leskl\u00fdch kamen\u016f mal\u00e9 tv\u00e1\u0159i\u010dky, nep\u0159\u00edli\u0161 star\u00e9 a p\u0159ece ji\u017e vr\u00e1s\u010dit\u00e9. Radostn\u011b, ml\u010dky a velmi zam\u011bstnan\u011b pob\u00edhaly mal\u00e9 postavi\u010dky touto hmotnost\u00ed, jako by j\u00ed v\u016fbec nebylo. Jako z\u00e1voj a sv\u011btl\u00e9 st\u00edny sed\u011bly \u010dasto na kamenech nebo z nich vykukovaly, kynuly mali\u010dk\u00fdmi prst\u00ed\u010dky a zan\u00e1\u0161ely lesknouc\u00ed se sv\u011bt\u00e9lka do trhlin kamenn\u00fdch vrstev.<\/p>\n\n\n\n
Tyto z\u00e1rodky opakovaly vyza\u0159ov\u00e1n\u00ed sv\u00e9 l\u00e1sky, kter\u00e1 nech\u00e1vala rozz\u00e1\u0159it barvy, jimi\u017e se jednou budou lesknout n\u00e1dhern\u00e9 hmotn\u00e9 drahokamy, jak to vid\u011bla Holda v budoucnosti.<\/p>\n\n\n\n
„A\u017e budete budovat P\u00e1nu nade v\u0161\u00edm \u017eivotem, jemu\u017e budete v pravd\u011b slou\u017eit, jeho st\u00e1nek na zemi k poct\u011b, pak uk\u00e1\u017eeme v\u00e1m na\u0161e poklady na\u0161ich obydl\u00ed a d\u00edlen. A vy pro\u017eijete, \u017ee jsme nezaspali ani hodinu od t\u00e9 doby, kdy n\u00e1s Duch Svat\u00fd stvo\u0159il.“<\/p>\n\n\n\n
Holda naslouchala v sob\u011b. Jak to \u0159\u00edkal? Duch Svat\u00fd ? Vzpomn\u011bla si, \u017ee sly\u0161ela zazn\u00edt jednou tak\u00e9 slova, pln\u00e1 sv\u011btla a \u017eivota. Tehdy promluvil je Hjalfdar sh\u016fry ve zn\u011bn\u00ed paprsk\u016f pod Heimdallov\u00fdm mostem, d\u00e1vno p\u0159ed jejich vyst\u011bhov\u00e1n\u00edm do sv\u011btl\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e: “ Duch Svat\u00fd vzn\u00e1\u0161\u00ed se nad vodami!“<\/p>\n\n\n\n
Stezka st\u00e1vala se st\u00e1le nesch\u016fdn\u011bj\u0161\u00ed. Hjalfdar razil cestu a Holda kr\u00e1\u010dela po jeho boku. Zanech\u00e1vali zelenou, rovnou kotlinu po prav\u00e9 stran\u011b, a\u010dkoliv by zd\u00e1nliv\u011b bylo m\u00e9n\u011b nam\u00e1hav\u00e9 ji proj\u00edti. Av\u0161ak duch vedl Hjalfdara opod\u00e1l svah\u016f a h\u0159eben\u016f navr\u0161en\u00fdch pahork\u016f, je\u017e byly porostl\u00e9 hust\u00fdm, tich\u00fdm k\u0159ov\u00edm a listnat\u00fdmi \u00faponky.<\/p>\n\n\n\n
Jemn\u00fd st\u0159\u00edbrn\u00fd lesk neprosvitoval ji\u017e p\u00eds\u010ditou p\u016fdu, n\u00fdbr\u017e kusy skal byly zarostl\u00e9. Cesta byla st\u00e1le nam\u00e1hav\u011bj\u0161\u00ed… Slunce stoupalo \u017ehav\u011b po nebi a k\u0159oviska poskytovala m\u00e1lo st\u00ednu. P\u0159esto v\u0161ak nikdo ne\u017e\u00e1dal odpo\u010dinku ani n\u00e1poje, ani cestu po voln\u00e9, u jejich nohou se rozkl\u00e1daj\u00edc\u00ed zem\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Byla to d\u016fv\u011bra ve v\u016fdce, kterou m\u011bli v\u0161ichni ve sv\u00fdch du\u0161\u00edch a tato d\u016fv\u011bra vych\u00e1zela z klidu a s\u00edly st\u00e1le vzorn\u011b si po\u010d\u00ednaj\u00edc\u00edho Hjalfdara, kter\u00fd vyza\u0159oval l\u00e1sku a jistotu. P\u016fsobil ze z\u00e1kona. Tak, jak otv\u00edral on s\u00e1m ve v\u011bd\u011bn\u00ed spojen\u00ed se sv\u011btl\u00fdm Otcem, tak dr\u017eel tak\u00e9 sv\u00e9 t\u011blo p\u0159\u00edm\u00e9 a uvoln\u011bn\u00e9 a jako se zachv\u00edvalo jeho t\u011blo \u010dist\u011b a nezk\u0159iven\u011b v duchovn\u00edch proudech, kter\u00e9 mu byly darov\u00e1ny, tak jako n\u00e1stroj, tak dokon\u010dil se projev v\u0161eho toho, co \u0159\u00edkal. Paprsky proudily kolem n\u011bho, p\u0159itahovaly \u010dist\u00e9 a odpuzovaly ru\u0161iv\u00e9.<\/p>\n\n\n\n
V ochran\u011b a p\u0159ipravena putovala tak\u00e9 cel\u00e1 dru\u017eina, kter\u00e1 se m\u011bla st\u00e1ti n\u00e1rodem.<\/p>\n\n\n\n
St\u00e1le siln\u011bji p\u016fsobila p\u0159ita\u017elivost stejnorod\u00e9ho. St\u00e1le v\u00edce sv\u011btl\u00fdch vl\u00e1ken, pos\u00edlan\u00fdch pomocn\u00edky, tkalo budouc\u00ed obrazy, kter\u00e9 nov\u00fd n\u00e1rod m\u011bl uskute\u010dniti. Tak kr\u00e1\u010deli a probojovali se nam\u00e1havou stezkou, jsouce zd\u00e1nliv\u011b pln\u011b zam\u011bstn\u00e1ni obt\u00ed\u017eemi pozemsk\u00e9ho \u017eivota a p\u0159esto povzbuzeni v duchu, pohybov\u00e1ni, vedeni a proz\u00e1\u0159eni zn\u00e1mou jim silou. Nepozorovateln\u011b ub\u00edhaly hodiny, v nich\u017e slunce st\u00e1lo vysoko na nebi a op\u011bt klesalo dol\u016f za temn\u011b modr\u00e9 pahorky a st\u00e1le v\u00fd\u0161e vystupuj\u00edc\u00ed v\u00fd\u0161iny.<\/p>\n\n\n\n
Bylo ticho, tajemn\u00e9 ticho v p\u0159\u00edrod\u011b. Pahorky koupaly se v jemn\u00e9 rose, kter\u00e1 se k ve\u010deru snesla z osv\u011b\u017euj\u00edc\u00edch oblak\u016f. M\u011bs\u00edc vych\u00e1zel, av\u0161ak st\u00e1le je\u0161t\u011b na z\u00e1pad\u011b sv\u00edtil ohniv\u00fd kruh zlat\u011b lesknouc\u00edho se ve\u010dern\u00edho nebe. Tam bylo je\u0161t\u011b jasno, zat\u00edmco na severov\u00fdchod\u011b byla napln\u011bna obloha temnotou a chladnou mod\u0159\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
V hlubin\u00e1ch roviny t\u00e1hly se jemn\u00e9 z\u00e1voje mlhy a v nich vzn\u00e1\u0161ely se sv\u011btl\u00e9 bytosti a plameny a ze zem\u011b vystupovali mal\u00ed bytostn\u00ed p\u0159\u00edrody.<\/p>\n\n\n\n
Holdiny o\u010di \u0161\u00ed\u0159ily se st\u00e1le v\u00edc, zat\u00edm co kr\u00e1\u010dela bd\u011bl\u00e1 a otev\u0159en\u00e1 n\u00edzk\u00fdm lesn\u00edm porostem. Tich\u00fd \u0161umot ji upozornil, \u017ee s vystupuj\u00edc\u00edm sv\u011btlem m\u011bs\u00edce p\u0159e\u0161el no\u010dn\u00ed v\u00edtr. Hlasy zv\u011b\u0159e byly je\u0161t\u011b bd\u011bl\u00e9 a bylo sly\u0161eti jasn\u00e9, v\u00e1biv\u00e9 vrk\u00e1n\u00ed us\u00ednaj\u00edc\u00edch holub\u016f a \u0159ev pasouc\u00edch se jelen\u016f.<\/p>\n\n\n\n
St\u00e1le z\u0159eteln\u011bji bylo sly\u0161et \u0161umot, jako od padaj\u00edc\u00ed vody. Po chv\u00edli do\u0161li na m\u00edsto, kde svah na lev\u00e9 stran\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il se v postrann\u00ed \u00fadol\u00ed, z n\u011bho\u017e vych\u00e1zel m\u011bs\u00edc. St\u0159\u00edbrn\u00e9 sv\u011btlo zd\u00e1lo se tu proudit sh\u016fry a m\u011bnit se v hloubi \u00fadol\u00ed v podivuhodn\u00e9 st\u0159\u00edbrn\u00e9 jezero.<\/p>\n\n\n\n
J\u00e1sot vydral se z hrdel t\u011bchto lid\u00ed, kdy\u017e spat\u0159ili st\u0159\u00edbroleskl\u00e9 \u00fadol\u00ed v m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm sv\u011btle. \u0160umiv\u011b kol\u00e9baly se jemn\u00e9, v\u011bj\u00ed\u0159ovit\u00e9 stromy v jemn\u00e9m v\u00e1nku a vysok\u00e9 traviny obj\u00edmaly jejich nohy jako z\u00e1voje, kdy\u017e sestupovali dol\u016f. V\u016fn\u011b hojn\u00fdch kv\u011btin plnila vzduch a leskl\u00e1 o\u010dka vesel\u00fdch Elf\u016f usm\u00edvala se z kalich\u016f.<\/p>\n\n\n\n
Jak to zde mus\u00ed von\u011bt a tk\u00e1t ve slune\u010dn\u00edm svitu, kdy\u017e no\u010dn\u00ed st\u00edny odhaluj\u00ed takovou kr\u00e1su! Jejich nohy se nezastavily ani na okam\u017eik. Lid\u00e9 t\u00e1hli do hloub\u011bji polo\u017een\u00e9 kotliny \u00fadol\u00ed, ve kter\u00e9m z\u00e1\u0159ilo jezero sv\u00fdm st\u0159\u00edbrn\u00fdm svitem.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e dos\u00e1hli tohoto bodu \u00fadol\u00ed, kde se Hjalfdar rozhodl zastavit, vid\u011bli v\u0161ichni, jak vystoupil na k\u00e1men a v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed pohl\u00ed\u017eel vzh\u016fru. Proto se v\u0161ichni posadili a ut\u00e1bo\u0159ili tak\u00e9 sv\u00e1 zv\u00ed\u0159ata. Mlad\u00ed mu\u017ei vyhrabali rychle mal\u00fd krb a naplnili ho d\u0159evem.<\/p>\n\n\n\n
Pak p\u0159inesly panny ohniv\u00e9ho hada z posv\u00e1tn\u00e9 n\u00e1doby, kter\u00fd rychle se vinul v such\u00fdch, tvrd\u00fdch v\u011btv\u00edch a nach\u00e1zel v nich bohatou potravu.<\/p>\n\n\n\n
Plamen posv\u00e1tn\u00e9ho krbu stoupal do v\u00fd\u0161e a \u0161\u00ed\u0159il p\u0159\u00edjemnou v\u016fni. Hjalfdar pravil slavnostn\u00edm hlasem:<\/p>\n\n\n\n
„Tak, jak stoup\u00e1 tento posv\u00e1tn\u00fd plamen vzh\u016fru do v\u00fd\u0161in nebes, tak vzn\u00e1\u0161\u00ed se d\u00edk tv\u00fdch d\u011bt\u00ed vzh\u016fru k tob\u011b, ot\u010de Slunce, kter\u00fd napl\u0148uje\u0161 sv\u011bt teplem a sv\u011btlem.<\/p>\n\n\n\n
Heimdall\u016fv most, kter\u00fd vid\u011bli jsme pozemsk\u00fdm okem, uk\u00e1zal jsi n\u00e1m ve star\u00e9m domov\u011b jako cestu do v\u00fd\u0161in k v\u00e1m Pom\u00e1haj\u00edc\u00edm, Sv\u011btl\u00fdm. Toto v\u011bd\u011bn\u00ed o cest\u011b k v\u00e1m vzali jsme si sebou do nov\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e, kterou n\u00e1m uk\u00e1zali kdysi Vy\u0161\u0161\u00ed, kter\u00fdm i vy, Sv\u011btl\u00ed Asov\u00e9 slou\u017e\u00edte. Sv\u011btl\u00fd Otec! Vid\u011bl jsem jeho osl\u0148uj\u00edc\u00ed paprsek, kter\u00fd mne t\u00edm naplnil. V\u0161ichni, kte\u0159\u00ed jsou tu shrom\u00e1\u017ed\u011bni, n\u00e1sledovali mne proto, \u017ee slou\u017e\u00edm Jemu. Novou je pro n\u00e1s tato \u0159\u00ed\u0161e slunce, kterou n\u00e1m daroval, \u00farodn\u00e1 a pln\u00e1 \u017eivota jest tato \u010d\u00e1st zem\u011b. Jeho hlas pravil ke mn\u011b:“<\/p>\n\n\n\n
„Z\u016fsta\u0148 zde, nebo\u0165 toto jest va\u0161e zem\u011b! Odtud rozvinou se v\u011btve m\u00fdch posv\u00e1tn\u00fdch z\u00e1kon\u016f mezi lidi, odtud obs\u00e1hnou ko\u0159eny velik\u00e9ho stromu osudu celou zem\u011bkouli. \u017dehn\u00e1m t\u00e9to zemi, na kter\u00e9 budou budovat \u010dist\u00ed, lid\u0161t\u00ed duchov\u00e9 ve jm\u00e9nu m\u00e9m.“<\/p>\n\n\n\n
„Amen“<\/p>\n\n\n\n
P\u00edse\u0148, zn\u011bj\u00edc\u00ed jako z v\u00fd\u0161in nebes plynula jako pr\u00e1v\u011b promluven\u00e1 slova ze rt\u016f chlapc\u016f. Zd\u00e1lo se, jakoby tato slova byla z \u00fast V\u011b\u010dn\u00e9ho Otce.<\/p>\n\n\n\n
Jasn\u00e9 sv\u011btlo vy\u0161lo nad \u00fadol\u00edm setrv\u00e1n\u00ed, do kter\u00e9ho vt\u00e1hl Hjalfdar\u016fv lid.<\/p>\n\n\n\n
„Zde postav\u00edme na\u0161e chatr\u010de! P\u00e1n Sv\u011btla dal n\u00e1m v\u0161echno, co pot\u0159ebujeme k na\u0161emu \u017eivotu.<\/p>\n\n\n\n
Uva\u017eujte o m\u00fdch slovech, neposlouchejte je lehce jedn\u00edm uchem tak, abyste druh\u00fdm je zase vypou\u0161t\u011bli, n\u00fdbr\u017e pohybujte se ve va\u0161em \u017eivot\u011b. Hojnost pr\u00e1ce dal v\u00e1m Sv\u011btl\u00fd Otec, nebo\u0165 jen v pohybu a \u010dinnosti tak\u00e9 va\u0161eho pozemsk\u00e9ho t\u011bla bude hojn\u011b chleba, kter\u00fd v\u00e1m d\u00e1v\u00e1. Na\u0161e byt\u00ed je jako kolob\u011bh, nebo\u0165 vych\u00e1z\u00ed z v\u011b\u010dn\u00fdch z\u00e1kon\u016f a op\u011bt do nich \u00fast\u00ed. Ve v\u0161em, co nyn\u00ed zapo\u010dnete, p\u0159ijdete op\u011bt k va\u0161emu v\u00fdchodisku, p\u016fjdete-li spr\u00e1vn\u011b. Tak nastane vzestup.<\/p>\n\n\n\n
Toto mus\u00ed b\u00fdti vysloveno, i kdy\u017e tomu nerozum\u00edte. Av\u0161ak v\u0161echno, co je mi \u0159e\u010deno \u00fasty Sv\u011btla, mus\u00ed b\u00fdti ihned tak\u00e9 vysloveno, nebo\u0165 jdu s t\u00edm j\u00e1 p\u0159ed v\u00e1mi a raz\u00edm v\u00e1m cestu tak jako jsem \u0161el ohn\u011bm a bou\u0159\u00ed, chladem a b\u00eddou, krv\u00ed a vodou p\u0159ed v\u00e1mi a\u017e sem do \u00fadol\u00ed setrv\u00e1n\u00ed. A\u017e do nejpozdn\u011bj\u0161\u00edch dob zem\u011b, a\u017e velik\u00e9 vlny budou ji om\u00fdvat, i kdy\u017e ohe\u0148 pozvedne jinou zemi a b\u00edl\u00e9 pl\u00e1n\u011b pokryj\u00ed po tis\u00edce slunovrat\u016f zemi, st\u00e1le je\u0161t\u011b p\u016fjde pov\u011bst o domov\u011b Sv\u011btl\u00fdch As\u016f, kter\u00fd vystavili lid\u00e9 Boh\u016fm na zemi, aby tu mohli z\u016fstat a v l\u00e1sce a v s\u00edle zakotvit ve hmot\u011b stvo\u0159en\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Prav\u00edm v\u00e1m, nech\u0165 moje slova pohybuj\u00ed v\u00e1mi ve va\u0161em v\u0161edn\u00edm \u017eivot\u011b. Bu\u010fte ml\u010denliv\u00ed, jak jste se tomu dosud u\u010dili. Chci v\u00e1m uk\u00e1zat sv\u011btl\u00e1 vl\u00e1kna va\u0161ich \u010din\u016f, a\u017e den ze dne z\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed proniknou cel\u00e9 na\u0161e kr\u00e1sn\u00e9 \u00fadol\u00ed a shrom\u00e1\u017ed\u00ed potravu zp\u011bt ze sv\u011btl\u00fdch v\u00fd\u0161in.<\/p>\n\n\n\n
<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Kdy\u017e Holdino prvn\u00ed rozru\u0161en\u00ed se trochu uti\u0161ilo t\u011blesn\u00fdm odpo\u010dinkem a po\u017eit\u00edm ovoce z ke\u0159\u016f, putovalo pak jedno pro\u017eit\u00ed za druh\u00fdm zvolna jej\u00ed mysl\u00ed. Nejv\u00edce zam\u011bstn\u00e1vala se dojmem, kter\u00fd na ni u\u010dinila ona zv\u00ed\u0159ata, je\u017e visela na ni\u017e\u0161\u00edch v\u011btv\u00edch ke\u0159\u016f jako listy. Na hlavi\u010dce m\u011bly vysoko polo\u017een\u00e9 oko, kter\u00e9 ml\u010dky a tajupln\u011b a p\u0159ece v\u011bdouc\u00ed pohl\u00ed\u017eelo […]<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":280618,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_et_pb_use_builder":"off","_et_pb_old_content":"","_et_gb_content_width":"","_jetpack_memberships_contains_paid_content":false,"footnotes":"","jetpack_publicize_message":"","jetpack_publicize_feature_enabled":true,"jetpack_social_post_already_shared":true,"jetpack_social_options":{"image_generator_settings":{"template":"highway","enabled":false},"version":2}},"categories":[15],"tags":[],"class_list":["post-280632","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-dalsie-clanky"],"jetpack_publicize_connections":[],"yoast_head":"\n