V\u0161ak to co? Ve ve\u010dern\u00edm tichu zazn\u011bl n\u00e1hle zmaten\u00fd k\u0159ik hlas\u016f. Vzru\u0161en\u00fd lid se shroma\u017e\u010foval v hlou\u010dc\u00edch a ub\u00edral se ze v\u0161ech stran k mo\u0159i, kde plul velk\u00fd po\u010det lid\u00ed jako obrovsk\u00e9 labut\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Dosud nikdy nep\u0159ijely \u017e\u00e1dn\u00e9 lod\u011b. Jak\u00e1 to byl kr\u00e1sn\u00fd pohled! Jako d\u011bti j\u00e1saly p\u00e1traj\u00edc\u00ed mu\u017ei a jejich v\u00e1biv\u00e9 vol\u00e1n\u00ed zn\u011blo daleko na mo\u0159e. Lod\u011b z\u016fstaly v\u0161ak venku. Nast\u00e1vala noc a vych\u00e1zely hv\u011bzdy. Se sm\u00edchem vraceli se mu\u017eov\u00e9 ke sv\u00fdm obydl\u00edm. P\u0159ed Hualkarov\u00fdm tr\u016fnem st\u00e1li sta\u0159\u00ed moud\u0159\u00ed r\u00e1dcov\u00e9 je\u0161t\u011b v d\u016fv\u011brn\u00e9m rozhovoru.<\/p>\n\n\n\n
„Jste na omylu, domn\u00edv\u00e1te-li se, \u017ee Pizzaro byl prvn\u00edm, kter\u00e9mu se poda\u0159ilo vniknouti do \u0159\u00ed\u0161e Ink\u016f. Nenapadlo v\u00e1m, \u017ee se mezi \u0160pan\u011bly udr\u017eovala poh\u00e1dkov\u00e1 zv\u011bst o „zlat\u00e9 zemi“, \u017ee oni v\u011b\u0159ili d\u0159\u00edve ne\u017e se vydali ji hledat?<\/p>\n\n\n\n
Asi sedm stolet\u00ed p\u0159ed Pizzarem narazily \u0161pan\u011blsk\u00e9 lod\u011b na pob\u0159e\u017e\u00ed Peru. Byla to hr\u016fza, kter\u00e1 se snesla na n\u00e1s a na na\u0161i zemi. A\u017e do jejich p\u0159\u00edchodu neznali jsme, co je to zbra\u0148. Oni to byli, je\u017e n\u00e1s nau\u010dili z\u00e1m\u011brn\u011b zab\u00edjet lidi! Mnoho vody ub\u011bhlo, ne\u017e se zem\u011b vzpamatovala ze sv\u00e9ho zpusto\u0161en\u00ed, ne\u017e na\u0161e zmu\u010den\u00e9 du\u0161e na\u0161ly op\u011bt vnit\u0159n\u00ed rovnov\u00e1hu. Mnoz\u00ed, kte\u0159\u00ed tehdy z hr\u016fzy ze\u0161\u00edleli, se ji\u017e v\u00edce nezpamatovali. Jednomu jsme se v\u0161ak p\u0159itom nau\u010dili: \u017ee jsou lid\u00e9, kter\u00fdm pohled na zlato a drahokamy zm\u00e1m\u00ed a opoj\u00ed du\u0161e tak, \u017ee se zm\u011bn\u00ed v u\u010din\u011bn\u00e9 \u010f\u00e1bly! Na\u0161e svatyn\u011b toho byla u\u0161et\u0159ena! Na\u0161i p\u0159\u00e1tel\u00e9 bytostn\u00ed v\u011bd\u011bli si ihned rady, po kter\u00e9 jsme my marn\u011b p\u00eddili. Pomohli n\u00e1m sv\u00e9sti vody z jezera do \u00fadol\u00ed, v n\u011bm\u017e st\u00e1l n\u00e1\u0161 nejvy\u0161\u0161\u00ed chr\u00e1m a cel\u00e9 je zaplnili. Tak\u00e9 o tom se je\u0161t\u011b zm\u00edn\u00edm, nebo\u0165 to, co tehdy postihlo n\u00e1s, bylo hor\u0161\u00ed ne\u017e smrt!“<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e synov\u00e9 slunce p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho dne opustili chr\u00e1m, posp\u00edchali mu\u017eov\u00e9 na pob\u0159e\u017e\u00ed, aby se pod\u00edvali na t\u0159pyt\u00edc\u00ed se lod\u011b. Tam byl ru\u0161n\u00fd shon. Z ka\u017ed\u00e9 lodi byl spu\u0161t\u011bn na vodu \u010dlun s pos\u00e1dkou. V\u0161echny \u010dluny sm\u011brovaly ke b\u0159eh\u016fm. Hlasit\u011b zazn\u011blo vesel\u00e9 vol\u00e1n\u00ed:<\/p>\n\n\n\n
„P\u0159ich\u00e1zej\u00ed, p\u0159ich\u00e1zej\u00ed!“<\/p>\n\n\n\n
Poslov\u00e9 b\u011b\u017eeli do kr\u00e1lovsk\u00e9ho pal\u00e1ce, aby podali „velik\u00e9mu“ zpr\u00e1vu. Hualkar odebral se na pob\u0159e\u017e\u00ed a st\u00e1l tam uprost\u0159ed sv\u00fdch r\u00e1dc\u016f, \u010dekaje \u010dlun a radoval se s ostatn\u00edmi.<\/p>\n\n\n\n
Velik\u00fd byl v\u0161ak \u00fadiv syn\u016f slunce, kdy\u017e cizinci vystoupili na zem. Bylo vid\u011bt \u017elut\u00e9 obli\u010deje, hn\u011bdo\u010derven\u00e9 vlasy, lstiv\u00e9 o\u010di a \u017e\u00e1dostiv\u00e9 pohledy. Od\u011bv mu\u017e\u016f jevil se jako barevn\u00e1 sm\u011bsice. \u00dady m\u011bli obaleny \u017eelezem a \u017eelezn\u00e9 pl\u00e1ty pokr\u00fdvaly prsa.<\/p>\n\n\n\n
„Co jsou tak slab\u00ed, \u017ee pot\u0159ebuj\u00ed oporu? Co\u017epak nemaj\u00ed ji\u017e nohou?“ dohadovali se mu\u017ei. P\u0159i tom se vesele sm\u00e1li a d\u00edvali se na sebe a sm\u00e1li se je\u0161t\u011b v\u00edce. Nyn\u00ed v\u0161ak po\u010dali cizinci mluvit. Ukazovali, t\u00e1zali se, av\u0161ak nikdo jim nerozum\u011bl a to, co \u0159\u00edkali, dozn\u011blo napr\u00e1zdno ve v\u011btru.<\/p>\n\n\n\n
Hualkar p\u0159edstoupil a pozdravil cizince. Nab\u00eddl jim j\u00eddla a n\u00e1poje k osv\u011b\u017een\u00ed. Sl\u00edbil, \u017ee obdr\u017e\u00ed v\u0161eho dost a v\u0161echno bude dopraveno sem na b\u0159eh. Av\u0161ak ciz\u00ed mu\u017eov\u00e9 nerozum\u011bli tomu, co Hualkar \u0159\u00edkal a ve velik\u00e9m po\u010dtu t\u00e1hli do m\u011bsta.<\/p>\n\n\n\n
B\u011bda tomu dnu! Zv\u011bdav\u011b vnikali do ka\u017ed\u00e9ho obydl\u00ed a jejich \u017e\u00e1dostiv\u00e9 pohledy ne\u010dist\u00fdch my\u0161lenek polekaly pla\u010d\u00edc\u00ed \u017eeny a d\u011bti a vh\u00e1n\u011bly studu do tv\u00e1\u0159e d\u011bv\u010dat.<\/p>\n\n\n\n
Dny ub\u00edhaly. Jako bzu\u010d\u00edc\u00edch brouk\u016f, cel\u00e1 mra\u010dna t\u00e1hlo to m\u011bstem. \u017dlutohn\u011bd\u00ed mu\u017ei, kam se kdo pod\u00edval. Sm\u00edch a k\u0159ik zn\u011bl a\u017e do noci. Hualkar cht\u011bl br\u00e1nit tomuto h\u00fd\u0159en\u00ed, ale v\u00fdsm\u011bch a posm\u011b\u0161n\u00e1 slova byla mu odpov\u011bd\u00ed. Ji\u017e p\u0159ich\u00e1zely \u017ealoby, \u017ee cizinci rouhavou, \u017e\u00e1dostivou rukou berou drahokamy, \u0159et\u011bzy a n\u00e1dob\u00ed a \u017ee loup\u00ed ovoce a chl\u00e9b. Tu svolal Hualkar sv\u00e9 v\u011brn\u00e9. V noci, a\u017e cizinci budou sp\u00e1t ve sv\u00fdch lod\u00edch, cht\u011bli prosit ve svat\u00e9m chr\u00e1m\u011b Boha o z\u00e1chranu z nouze. V\u0161em zd\u00e1lo se dobr\u00fdm znamen\u00edm, \u017ee pr\u00e1v\u011b tohoto ve\u010dera vyhledali cizinci sv\u00e9 lodi velmi brzy.<\/p>\n\n\n\n
Tak \u0161li mu\u017eov\u00e9 i mlad\u00edci na modlitbu do chr\u00e1mu. Noc byla tich\u00e1, m\u011bs\u00edc sv\u00edtil jim jen svou \u010dtvrt\u00ed a kv\u011btiny vyd\u00e1valy omamuj\u00edc\u00ed v\u016fni. Bez hlasu vstoupili mu\u017eov\u00e9 do chr\u00e1mu s vrouc\u00ed prosbou v srdci.<\/p>\n\n\n\n
„Pane, zachra\u0148 n\u00e1s od zk\u00e1zy!“ Tak zn\u011bla modlitba mnoha hlas\u016f vzh\u016fru k v\u011b\u010dn\u00e9mu Bohu.<\/p>\n\n\n\n
Pak mluvil Hualkar k lidu, napom\u00ednal ke klidu a na\u0159izoval bd\u011blou opatrnost. „Ka\u017ed\u00fd nech\u0165 opatruje, co m\u00e1 a zahrabe v noci v\u0161echno, co m\u016f\u017ee. A\u017e nebudou vid\u011bti cizinci zlato, odejdou na ciz\u00ed pob\u0159e\u017e\u00ed. Z\u00edtra mus\u00edme poslat posly po cel\u00e9 \u0159\u00ed\u0161i podle pob\u0159e\u017e\u00ed, aby odklidili v\u0161echno zlato d\u0159\u00edve ne\u017e je spat\u0159\u00ed \u017e\u00e1dostiv\u00e9 zraky cizinc\u016f“.<\/p>\n\n\n\n
Dlouho je\u0161t\u011b z\u016fstali mu\u017eov\u00e9 pohromad\u011b a pak opou\u0161t\u011bli posiln\u011bni \u00fadol\u00ed. Kdy\u017e se v\u0161ak bl\u00ed\u017eili ke sv\u00fdm obydl\u00edm, sly\u0161eli zmaten\u00e9, hr\u016fzn\u00e9 zvuky, st\u00e9n\u00e1n\u00ed a pl\u00e1\u010d, v\u00fdk\u0159iky – nyn\u00ed zase jeden pronikl n\u00e1hle tichem v klidn\u00e9 noci. Temn\u00e9 postavy pl\u00ed\u017eily se kolem dom\u016f. Nev\u00fdslovn\u00e1 hr\u016fza zmocnila se mu\u017e\u016f a oni se vy\u0159\u00edtili v z\u00e1stupech na pomoc t\u011bm, kter\u00e9 tu bez pomoci a ochrany nechali doma o samot\u011b.<\/p>\n\n\n\n
B\u011bda, p\u0159\u00edli\u0161 hrozn\u00e9 to bylo, co tu nalezli. V\u0161echno obydl\u00ed vyloupena, v\u0161echno zlat\u00e9 n\u00e1\u0159ad\u00ed, radost a ozdoba jejich \u017eivota, byly ukradeny. V\u0161ak mnohem hor\u0161\u00ed pohled naskytl se jim v byt\u011b jejich pod\u011b\u0161en\u00fdm zrak\u016fm: \u017eeny a d\u011bti v\u00e1lely se v krvi. Le\u017eely tu zpola zmrza\u010deny je\u0161t\u011b \u017eiv\u00e9, ko\u0159ist nejsurov\u011bj\u0161\u00ed a nejhrozn\u011bj\u0161\u00ed \u017e\u00e1dostivosti – tak nalezli mu\u017eov\u00e9 sv\u00e9 nejmilej\u0161\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Tu zachv\u00e1til je mocn\u00fd hn\u011bv, tyto d\u011btsk\u00e9 du\u0161e a krvav\u011b rud\u00fd vztek v\u0159el jim v jejich \u017eil\u00e1ch. Uchopili kameny, kde jen jak\u00e9 na\u0161li, vytrhali je z plot\u016f a h\u00e1zeli je s k\u0159ikem na vet\u0159elce. T\u00e9m\u011b\u0159 ani jeden se neminul c\u00edle. Nikdy p\u0159ed t\u00edm nezab\u00edjeli lidi, nyn\u00ed v\u0161ak prolit\u00e1 krev spojila jejich hlavy.<\/p>\n\n\n\n
Plni l\u00edt\u00e9 bojechtivosti, hlasit\u011b \u0159vouce jako pumy, hnali se vztekem beze smysl\u016f za cizinci, kte\u0159\u00ed prchaj\u00edce jako st\u00e1do, ut\u00edkali k mo\u0159i. V\u011bt\u0161ina z nich unikla v \u010dlunech, mnoz\u00ed v\u0161ak z\u016fstali ve vln\u00e1ch.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e obl\u00e1\u010dky na nebi ohla\u0161ovaly p\u0159\u00edchod matky slunce, posp\u00edchali mu\u017eov\u00e9, chv\u011bj\u00edc\u00ed se hnusem dom\u016f, ke zni\u010den\u00e9mu krbu. V\u0161echny mrtv\u00e9 nechali le\u017eet a p\u00e1trali nejd\u0159\u00edve po \u017een\u00e1ch. B\u011bda, jak\u00e9 to bylo nekone\u010dn\u00e9 lkan\u00ed! \u017daloby a pl\u00e1\u010d napl\u0148ovaly ka\u017ed\u00e9 obydl\u00ed. Chv\u011bje se starost\u00ed, posp\u00edchal Hualkar k lo\u017enici d\u011bv\u010dat. Je\u0161t\u011b nikdy tam nevstoupila jeho noha a dokonce i nyn\u00ed se mu zd\u00e1lo jeho jedn\u00e1n\u00ed h\u0159\u00edchem. Av\u0161ak starost o Alku, jeho mil\u00e1\u010dka, hnala jej d\u00e1le. Je\u0161t\u011b doufal, \u017ee cizinci nedo\u0161li tak daleko, pon\u011bvad\u017e bylo v\u0161ude ticho.<\/p>\n\n\n\n
Bylo tu ov\u0161em ticho, ale ticho smrti. Zde \u0159\u00e1dili ti divo\u0161i je\u0161t\u011b h\u016f\u0159e ne\u017e v domech. Byl jako ohromen a jeho srdce jakoby zkamen\u011blo. P\u00e1trav\u011b kr\u00e1\u010del vzdu\u0161nou m\u00edstnost\u00ed a zatla\u010doval milosrdnou, m\u00edrnou rukou mnoh\u00e9 oko, zlomen\u00e9 bolest\u00ed. Av\u0161ak tu, kterou hledal, zde nenalezl.<\/p>\n\n\n\n
Unikla snad stra\u0161liv\u00e9 smrti? Utekla? Byla uloupena? Ne\u017eil nikdo, kdo by zodpov\u011bd\u011bl jeho ot\u00e1zku. St\u016fj! Co to bylo? Uprost\u0159ed cesty le\u017eel jeden z n\u00e1dhern\u00fdch cop\u016f, kter\u00e9 b\u00fdvaly jeho radost\u00ed a jeho tajnou p\u00fdchou. Vzlykaje, pozvedl klenot ze zem\u011b a p\u0159itiskl jej na rty. Potom nevydr\u017eel v\u0161ak ji\u017e v m\u00edstnosti a obr\u00e1til se k odchodu.<\/p>\n\n\n\n
U vchodu potkal Uatu, v jeho\u017e zraku tajila se \u00fazkost. Jeho tv\u00e1\u0159 byla zmu\u010dena bolest\u00ed. Beze slova pod\u00e1val mu ruku, ve kter\u00e9 dr\u017eel cop. „Kde je Alka?“<\/p>\n\n\n\n
Zavrt\u011bl hlavou, nebo\u0165 mluvit Hualkar nemohl. „Budeme ji hledat!“<\/p>\n\n\n\n
Dlouh\u00fd \u010das hledali oba marn\u011b, pak volala \u017eelezn\u00e1 povinnost Hualkara pry\u010d. Bylo mnoho co d\u011blat, nebo\u0165 bez n\u011bho c\u00edtil se lid bezmocn\u00fdm. Vyhrabali mnoho hrob\u016f a k ve\u010deru ulo\u017eili do nich sv\u00e9 mil\u00e9, zazp\u00edvali poh\u0159ebn\u00ed p\u00edse\u0148 a modlili se, pla\u010d\u00edce v hlubok\u00e9m smutku.<\/p>\n\n\n\n
Ubit\u00e9 hanobitele m\u00edru poh\u00e1zeli do mo\u0159e plni odporu. Nech\u0165 slou\u017e\u00ed za potravu ryb\u00e1m!<\/p>\n\n\n\n
Hualkar m\u011bl b\u00fdti v\u0161ude v t\u00e9to chv\u00edli, nebo\u0165 tam bylo t\u0159eba jeho pomoci, onde zase rady. Navenek plnil sv\u00e9 v\u016fdcovsk\u00e9 povinnosti, av\u0161ak v nitru byl mrtev. „Alko, kde jsi? Co se ti stalo?“ k\u0159i\u010dela jeho du\u0161e v nouzi a \u00fazkosti. Nedost\u00e1vala v\u0161ak odpov\u011bdi. Uata hledal s ve\u0161kerou silou l\u00e1sky, av\u0161ak st\u00e1le marn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159\u00ed\u0161t\u00edho dne svolal Hualkar mu\u017ee. Poprv\u00e9 shrom\u00e1\u017edil v\u0161echny na voln\u00e9m prostranstv\u00ed, nikoliv v chr\u00e1m\u011b. Kdy\u017e byli v\u0161ichni pohromad\u011b, vystoupil na k\u00e1men, pozvedl ruku a modlil se o moudrost: „V\u0161emohouc\u00ed, ty vid\u00ed\u0161 na\u0161i b\u00eddu! Na\u0161e bolest je hlubok\u00e1, \u017ee nedovedeme ji\u017e post\u0159ehnout, co zam\u00fd\u0161l\u00ed tv\u00e1 v\u016fle s n\u00e1mi! T\u011b\u017ek\u00e9, ba to nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed se n\u00e1m p\u0159ihodilo, co \u010dlov\u011bk t\u00e9m\u011b\u0159 nem\u016f\u017ee sn\u00e9st. Osam\u011bl\u00e1 a zpusto\u0161en\u00e1 jsou na\u0161e obydl\u00ed a na\u0161e srdce se chv\u011bj\u00ed hr\u016fzou. Vlastn\u00ed \u017eivot nen\u00ed pro n\u00e1s ni\u010d\u00edm….“<\/p>\n\n\n\n
„Pane, nech n\u00e1s zem\u0159\u00edt!“ zazn\u011blo z davu.<\/p>\n\n\n\n
„Zem\u0159\u00edt, ano zem\u0159\u00edt“, let\u011blo to \u0159adou. „Nechceme \u017e\u00edti d\u00e1le!“<\/p>\n\n\n\n
Hualkar zvedl hn\u011bviv\u011b hlavu. „Nechte mne mluvit s Bohem, na\u0161\u00edm P\u00e1nem, nebo\u0165 bez n\u011bho jsme m\u00e9n\u011b ne\u017e prach!“ Op\u011bt zvedl ruce k modlitb\u011b. Pak se obr\u00e1til k mu\u017e\u016fm: „Chcete zem\u0159\u00edti jako zbab\u011bl\u00ed kojoti? Ov\u0161em, bylo by to pro n\u00e1s lehk\u00e9! Nem\u00e1me ji\u017e co ztratit ne\u017e sv\u016fj \u017eivot. Odhod\u00edme jej jako neu\u017eite\u010dn\u00fd tomu, kter\u00fd n\u00e1m jej dal. Mysl\u00edte to tak?“<\/p>\n\n\n\n
Kolem bylo ticho. Hualkar mluvil d\u00e1le: „P\u0159\u00e1tel\u00e9, tam dole hu\u010d\u00ed mo\u0159e. V\u0161em muk\u00e1m bude konec, sko\u010d\u00edme-li do n\u011bho. L\u00e1k\u00e1 mne tak\u00e9. Ale …… co pak? Pohle\u010fte na svoje ruce! Jsou zbarveny lidskou krv\u00ed! Odv\u00e1\u017e\u00edme-li se takto p\u0159edstoupit p\u0159ed v\u011b\u010dn\u00e9ho soudce? Jsme tak poskvrn\u011bni a tak hluboce toneme ve vin\u011b a h\u0159\u00edchu, \u017ee n\u00e1m nezb\u00fdv\u00e1 \u010dasu k smrti. Pykat mus\u00edme za to, co se stalo. Mus\u00edme \u017e \u00ed t !<\/p>\n\n\n\n
„Je to p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9!“ volali mnoz\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Hualkar jim rozum\u011bl. „Ano a proto\u017ee je to t\u011b\u017ek\u00e9, proto to B\u016fh \u017e\u00e1d\u00e1. Nemluvte ji\u017e nikdy tak lehkomysln\u011b o smrti. Pom\u016f\u017ee mi p\u0159i tom, co se nyn\u00ed mus\u00ed st\u00e1t. Zpustl\u00e1 a znesv\u011bcen\u00e1 jsou na\u0161e obydl\u00ed a my je mus\u00edme postavit na jin\u00e9m m\u00edst\u011b.“ Po dlouh\u00e9 porad\u011b bylo rozhodnuto, \u017ee nov\u00e1 obydl\u00ed budou postavena v sousedn\u00edm \u00fadol\u00ed. V\u0161echno, co maj\u00ed je\u0161t\u011b r\u00e1di, co m\u00e1 pro n\u011b cenu, vynesou je\u0161t\u011b dnes ze star\u00fdch obydl\u00ed a pak opust\u00ed m\u00edsto hr\u016fzy. A\u017e budou st\u00e1ti nov\u00e1 obydl\u00ed, str\u00e1v\u00ed plamen m\u00edsta, kdy byli tak \u0161\u0165astni a kde je zastihla takov\u00e1 pohroma.<\/p>\n\n\n\n
D\u0159\u00edve ne\u017e se po modlitb\u011b roze\u0161li, v\u011bd\u011bl Hualkar, \u017ee jeho rada byla spr\u00e1vn\u00e1. Dal mu\u017e\u016fm pr\u00e1ci, nebo\u0165 jenom pr\u00e1ce je mohla nyn\u00ed zachr\u00e1nit a za ztroskotan\u00e9ho \u017eivota mohl vzniknout nov\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
Horliv\u011b se m\u011bli v\u0161ichni k d\u00edlu. Ji\u017e t\u00e9to noci cht\u011bli sp\u00e1t v\u0161ichni na mechu v \u00fadol\u00ed na druh\u00e9 stran\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Nyn\u00ed m\u011bl Hualkar tak\u00e9 trochu \u010dasu myslet s\u00e1m na sebe. \u0160el do sv\u00e9ho obydl\u00ed, vzal roho\u017eky, kter\u00e9 mu je\u0161t\u011b zbyly, nalezl i st\u0159\u00edbrnou sponu a pak cht\u011bl odej\u00edt. Tu usly\u0161el \u0161epot a kdy\u017e se ohl\u00e9dl, uvid\u011bl d\u011bv\u010de, sotva \u0161est let star\u00e9. Jeho \u0161ate\u010dky byly \u00fapln\u011b roztrhan\u00e9.<\/p>\n\n\n\n
„D\u00edt\u011b, jak sem p\u0159ich\u00e1z\u00ed\u0161?“ t\u00e1zal se Hualkar. D\u00edt\u011b pozvedlo o\u010di. V\u0161echnu hr\u016fzu, kterou vid\u011blo a je\u017e se vryla hluboko do jeho du\u0161e, bylo mo\u017eno z nich vy\u010d\u00edst. Hualkar strnul pohledem d\u011btsk\u00fdch o\u010d\u00ed. „M\u00e1\u0161 p\u0159ij\u00edti“, pravilo d\u011bv\u010de, uchopilo ho za ruku a vedlo ho ven k bl\u00edzk\u00e9mu lesu, k\u0159ov\u00edm a hou\u0161tinami. Kone\u010dn\u011b dosp\u011bli na tajn\u00e9 m\u00edsto, kde sed\u011bl u pramene Uata. Jemu v kl\u00edn\u011b odpo\u010d\u00edvala…. „Alka, m\u016fj mil\u00e1\u010dek!“ zaj\u00e1sal zmu\u010den\u00fd otec a klesl na kolena vedle obou.<\/p>\n\n\n\n
Byla to ov\u0161em Alka. Ale nebylo to ji\u017e to kr\u00e1sn\u00e9, z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed a slunn\u00e9 kr\u00e1lovsk\u00e9 d\u00edt\u011b. Jej\u00ed vlas byl sn\u011bhob\u00edl\u00fd, pokud je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd zbyl. O\u010di byly plny hr\u016fzy, ruce vyklouben\u00e9 a t\u011blo zmu\u010den\u00e9. Vzlykaje, objal Hualkar dceru. „Pry\u010d s t\u00edmto pohledem pln\u00fdm hr\u016fzy a \u017ealu!“, zast\u00e9nal. „Promluv, mil\u00e1\u010dku, \u0159ekni alespo\u0148 jedin\u00e9 slovo!“<\/p>\n\n\n\n
Ti\u0161e v\u0161ak zavrt\u011bla Alka hlavou a slzy \u0159inuly se j\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch. „Netrap ji, ona nem\u016f\u017ee mluvit“, pravil Uata chv\u011bj\u00edc\u00edmi se rty. „Pomoz mi zm\u00edrnit ta stra\u0161liv\u00e1 muka.“<\/p>\n\n\n\n
A co mohla vykonat pe\u010dliv\u00e1 l\u00e1ska, to se stalo. Prchaj\u00edc\u00ed du\u0161i v\u0161ak zadr\u017eet nemohla. Jedin\u00fd pohled pln\u00fd l\u00e1sky rozjasnil je\u0161t\u011b jednou Al\u010dino oko, p\u0159elet\u011bl od otce k p\u0159\u00edteli a jej\u00ed v\u00ed\u010dka se pak t\u011b\u017ece zav\u0159ela. Jej\u00ed du\u0161e byla volna a mohla vystoupit ke sv\u011btl\u00fdm v\u00fd\u0161in\u00e1m, kde prodl\u00e9v\u00e1 je\u0161t\u011b dnes.<\/p>\n\n\n\n
Pla\u010d\u00edce a modl\u00edce se, kle\u010deli oba mu\u017ei u zesnul\u00e9. Nepromluvili hlasit\u00e9ho slova. Ml\u010dky odnesli t\u011blo Al\u010dino do osady a poh\u0159bili je do hrobu. V\u0161ichni mu\u017eov\u00e9 p\u0159i\u0161li a hlasit\u00fd n\u00e1\u0159ek rozlehl se kolem, kdy\u017e spat\u0159ili dceru Ink\u016f. V\u0161em byla tou nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, v\u0161em byla pomocnic\u00ed a radost\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e se skl\u00e1n\u011bla tich\u00e1 noc, hovo\u0159il Uata s otcem, vypr\u00e1v\u011bl mu, jak nalezl tu, kter\u00e1 mu byla nejmilej\u0161\u00ed na zemi. Co se dozv\u011bd\u011bl od d\u00edt\u011bte, t\u011b\u017ece se sn\u00e1\u0161elo, ale rychle bylo vysloveno.<\/p>\n\n\n\n
Za n\u00e1dhern\u00e9, modro\u010dern\u00e9 copy uv\u00e1zali \u010f\u00e1blov\u00e9 v lidsk\u00e9 podob\u011b Alku na tr\u00e1m, aby sn\u00ed mohli d\u011blat, co se jim l\u00edbilo.<\/p>\n\n\n\n
Alka volala hlasit\u011b k Bohu o pomoc, a\u017e jeden z cizinc\u016f j\u00ed vy\u0159\u00edzl jazyk z \u00fast. Kdy\u017e tu pak jako ne\u017eiv\u00e1 visela na tr\u00e1m\u011b, sebrali cizinci je\u0161t\u011b posledn\u00ed zlato, je\u017e se dalo pobrat a utekli pry\u010d. Pak p\u0159ilezla Iny, neboj\u00e1cn\u00e9 d\u00edt\u011b, z jak\u00e9hosi \u00fakrytu, p\u0159ibl\u00ed\u017eila se k Alce, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b probrala a p\u0159e\u0159\u00edzla copy, jimi\u017e byla p\u0159ipout\u00e1na. Ob\u011b pak utekly do lesa k prameni. Tam je nalezl Uata. Ml\u010den\u00ed sneslo se po tomto vypr\u00e1v\u011bn\u00ed na oba mu\u017ee a jejich ruce se na\u0161ly.<\/p>\n\n\n\n
„Ot\u010de“, p\u0159eru\u0161il kone\u010dn\u011b Uata ml\u010den\u00ed, „miloval jsem tv\u00e9 d\u00edt\u011b, dovol, abych byl nyn\u00ed tv\u00fdm synem. Nikdy jsem nesly\u0161el slova l\u00e1sky z jej\u00edch \u00fast a nevym\u011bnili jsme spolu ani polibku, ani p\u0159\u00edsahy. \u017divot je n\u00e1m dlu\u017een na\u0161i l\u00e1sku, av\u0161ak nerozlu\u010dn\u011b spojila n\u00e1s smrt.“<\/p>\n\n\n\n
A Hualkar odpov\u011bd\u011bl: „Ano, z\u016fsta\u0148 u mne a pomoz mi postarat o m\u016fj uboh\u00fd, potla\u010den\u00fd lid.“<\/p>\n\n\n\n
N\u011bkolik dn\u00ed p\u0159e\u0161lo. Star\u00e1 obydl\u00ed byla sp\u00e1lena a jen pevn\u00e9 zdi, kter\u00e9 chr\u00e1nily tak mnoh\u00e9, ty\u010dily se v \u010dern\u00e9m kou\u0159i hroziv\u011b z trosek. Tyto trosky a nes\u010detn\u00e9 skaln\u00ed hroby byly sv\u011bdectv\u00edm o tom, co se stalo. Nov\u00e1 obydl\u00ed byla zbudov\u00e1na a st\u00e1la tu velik\u00e1 a neradostn\u00e1. Osam\u011bl\u00e9 st\u00e1lo obydl\u00ed Velik\u00e9ho, nikdo v\u0161ak obydl\u00ed nepot\u0159eboval. Iny, neboj\u00e1cn\u00e9 d\u011bv\u010de, poslal Hualkar k p\u0159\u00e1tel\u016fm, aby ve spole\u010dnosti d\u00edvek kvetlo a zapomn\u011blo na ho\u0159k\u00e9 utrpen\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Nyn\u00ed zvolal Hualkar mu\u017ee do chr\u00e1mu, aby prosili Boha o odpu\u0161t\u011bn\u00ed. Pravil: „Lid\u00e9 a zv\u00ed\u0159ata jsou tvorov\u00e9 Bo\u017e\u00ed. Zab\u00edj\u00edme-li v krvav\u00e9 \u017e\u00e1dostivosti, jsme zavr\u017eeni p\u0159ed Bo\u017e\u00edm zrakem. Tak u\u010dilo n\u00e1s v\u011b\u010dn\u00e9 p\u0159ik\u00e1z\u00e1n\u00ed. V\u0161ichni jsme se provinili, nebo\u0165 jsme propadli opojen\u00ed krve. Hn\u011bv \u010dlov\u011bka ned\u011bl\u00e1 to, co je spr\u00e1vn\u00e9. U\u010dinili jsme to v\u0161ak v ho\u0159k\u00e9 b\u00edd\u011b. Pros\u00edme P\u00e1na, aby n\u00e1m odpustil!“<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e mu\u017eov\u00e9 kr\u00e1\u010deli dom\u016f, pravil jeden z nich: „Lodi jsou pry\u010d, je dob\u0159e, \u017ee jsi vyslal posly, aby varovali m\u00edrumilovn\u00fd lid v\u0161ude kolem.“<\/p>\n\n\n\n
Byla noc a Uata nemohl sp\u00e1t, nebo\u0165 jeho prudk\u00e1 bolest byla je\u0161t\u011b \u010derstv\u00e1. Mlad\u00edk ti\u0161e vstal z l\u016f\u017eka, vy\u0161el ven a hluboce zamy\u0161len, ub\u00edral se k chr\u00e1mu. V my\u0161lenk\u00e1ch vracel se neust\u00e1le k on\u00e9 hrozn\u00e9 noci, vid\u011bl op\u011bt pl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se postavy p\u0159ed sebou, jak se plaz\u00ed kolem obydl\u00ed a zd\u00e1lo se mu, \u017ee sly\u0161\u00ed i mnoh\u00fd zoufal\u00fd v\u00fdk\u0159ik.<\/p>\n\n\n\n
N\u00e1hle byl \u010d\u00edmsi upozorn\u011bn, aby se byst\u0159eji rozhl\u00e9dl. Zastavil se. Tam sl\u00e9zali lid\u00e9 se skal, skute\u010dn\u00ed lid\u00e9 z masa a krve. Odkud p\u0159ich\u00e1zej\u00ed ty temn\u00e9 postavy? Kam se pl\u00ed\u017e\u00ed tak tajn\u011b? To platilo chr\u00e1mu! Uata vyk\u0159ikl a posp\u00edchal jak \u0161tvan\u00e9 zv\u00ed\u0159e zp\u011bt a volal: „Probu\u010fte se, mu\u017eov\u00e9! Nep\u0159\u00edtel chce n\u00e1m uloupit to posledn\u00ed! Vzh\u016fru ke chr\u00e1mu, ke svatyni! H\u0159\u00ed\u0161n\u00e1 \u017e\u00e1dostivost natahuje rouhavou ruku po zlat\u011b posv\u00e1tn\u00fdch ozdob. Bra\u0148te se, mu\u017eov\u00e9!“<\/p>\n\n\n\n
„Ne tak!“, zvolal Hualkar\u016fv rozkazuj\u00edc\u00ed hlas, kter\u00fd byli zvykl\u00ed poslouchat. „Vrhneme-li se na nep\u0159\u00edtele, tu bude krveprolit\u00ed a vra\u017ed\u011bn\u00ed a j\u00e1 pochybuji, \u017ee budeme s to jim zabr\u00e1nit, aby \u017e\u00e1dostiv\u011b nevpadli do svatyn\u011b. Sly\u0161te, co v\u00e1m rad\u00edm. Posp\u011b\u0161te nejkrat\u0161\u00ed cestou ti\u0161e k chr\u00e1mu, vejdeme dovnit\u0159 a obsa\u010fme vchod. V\u0161echno ostatn\u00ed uvid\u00edme potom!“<\/p>\n\n\n\n
Ochotn\u011b n\u00e1sledovali mu\u017eov\u00e9 Velik\u00e9ho a poda\u0159ilo se jim dos\u00e1hnouti v nejkrat\u0161\u00ed dob\u011b, nepozorov\u00e1ni, chr\u00e1mu. Jen Uata z\u016fstal venku jako zv\u011bd, aby ozn\u00e1mil bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edho se nep\u0159\u00edtele. Rozsv\u00edtili n\u011bkolik lamp a kdy\u017e se ozvalo Uatovo varovn\u00e9 vol\u00e1n\u00ed, zazn\u011bly v\u00e1\u017en\u00e9 zp\u011bvy mu\u017e\u016f, kter\u00e9 s hukotem let\u011bly k nebes\u016fm.<\/p>\n\n\n\n
Stra\u0161liv\u011b v\u00fdhru\u017en\u011b zn\u011blo to cizinc\u016fm, kte\u0159\u00ed v pov\u011br\u010div\u00e9m strachu ru\u0161ili ve chr\u00e1mu duchy a bohy.<\/p>\n\n\n\n
Mnoh\u00fd ze strachu utekl a ostatn\u00ed se shrom\u00e1\u017edili venku, kde v b\u00fdval\u00e9m palmov\u00e9m h\u00e1ji hledali \u00fakryt mezi kameny. Lid naz\u00fdval toto m\u00edsto „zahradou zla“. Tam se rychle radili a pak poslali zv\u011bda. Kdy\u017e se zv\u011bd bl\u00ed\u017eil k zlat\u00e9 br\u00e1n\u011b, uchopil ho Uata pevnou p\u011bst\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Ji\u017e cht\u011bli mu p\u0159\u00e1tel\u00e9 posp\u00edchat na pomoc, kdy\u017e v tom sjel blesk a do hu\u010d\u00edc\u00edho rachotu hromu m\u00edsil se hukot hlubin zem\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Tato po\u010dala se prudce t\u0159\u00e1st a s rachotem rozev\u00edraly se trhliny v zahrad\u011b zla. Blesk st\u00edhal blesk a dun\u011bn\u00ed zem\u011b p\u0159ehlu\u0161ovalo v\u00fdk\u0159iky nep\u0159\u00e1tel. Mohutn\u00fd proud de\u0161t\u011b bubnoval ve skal\u00e1ch a v\u0161echny mocnosti se spojily, aby zachr\u00e1nily posv\u00e1tn\u00fd chr\u00e1m Bo\u017e\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho jitra zlat\u00e1 matka slunce m\u00edrupln\u011b zasv\u00edtila na lidi, z\u0159eli s \u00fadivem na zpusto\u0161en\u00ed. V\u0161ichni nep\u0159\u00e1tel\u00e9 byli pohlceni zem\u00ed. Z\u016fstal jen zv\u011bd, chycen\u00fd p\u0159ed branou rukou Uatovou a vedle n\u011bho Uata s\u00e1m, smrteln\u011b zran\u011bn\u00fd. S l\u00e1skyplnou starost\u00ed sna\u017eili se mu\u017eov\u00e9, aby mu pomohli, on se v\u0161ak br\u00e1nil.<\/p>\n\n\n\n
„Nechte mne, p\u0159\u00e1tel\u00e9, odch\u00e1z\u00edm r\u00e1d. Bez Alky je m\u016fj \u017eivot neradostn\u00fd. kdybych mohl odej\u00edt s \u010dist\u00fdma rukama, tu bych r\u00e1d odhodil sv\u016fj \u017eivot je\u0161t\u011b dnes. Av\u0161ak j\u00e1 jedin\u00fd, kter\u00fd dnes h\u0159e\u0161il, nem\u00e1m \u017e\u00edt, abych odpykal, co jsem u\u010dinil.“<\/p>\n\n\n\n
„B\u016fh t\u011b bude soudit“, t\u011b\u0161il ho Hualkar, „B\u016fh, kter\u00fd tak milostiv\u011b zachr\u00e1nil chr\u00e1m, bude milostiv i tob\u011b!“<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e du\u0161e Uatova ode\u0161la, zavolal Hualkar lid do chr\u00e1mu. V\u0161ichni cht\u011bli pod\u011bkovat Nejvy\u0161\u0161\u00edmu za z\u00e1zrak t\u00e9to noci. Pozd\u011bji vyhrabali Uatovi hrob. Pak vyslal Hualkar zv\u011bdy, aby p\u00e1trali po stop\u00e1ch cizinc\u016f. Tito na\u0161li tak\u00e9 m\u00edsto u mo\u0159e, kde lodi v noci p\u0159ist\u00e1ly a kde se nalodili ti, kte\u0159\u00ed vyv\u00e1zli \u017eivotem. Po nep\u0159\u00edteli nebylo v\u0161ak ani stopy. Pohltilo zu\u0159en\u00ed mo\u0159e v\u0161echny tyto py\u0161n\u00e9 lodi? Poda\u0159il se jim n\u00e1vrat dom\u016f? Nikdo to nevyzkoumal, av\u0161ak od tohoto dne nebylo ji\u017e vid\u011bt cizinc\u016f. A\u017e po mnoha stalet\u00edch p\u0159ibl\u00ed\u017eilo se zemi nov\u00e9 ne\u0161t\u011bst\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Zaviate doby sa preb\u00fadzaj\u00fa<\/em><\/p>\n\n\n\n <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" V\u0161ak to co? Ve ve\u010dern\u00edm tichu zazn\u011bl n\u00e1hle zmaten\u00fd k\u0159ik hlas\u016f. Vzru\u0161en\u00fd lid se shroma\u017e\u010foval v hlou\u010dc\u00edch a ub\u00edral se ze v\u0161ech stran k mo\u0159i, kde plul velk\u00fd po\u010det lid\u00ed jako obrovsk\u00e9 labut\u011b. Dosud nikdy nep\u0159ijely \u017e\u00e1dn\u00e9 lod\u011b. Jak\u00e1 to byl kr\u00e1sn\u00fd pohled! Jako d\u011bti j\u00e1saly p\u00e1traj\u00edc\u00ed mu\u017ei a jejich v\u00e1biv\u00e9 vol\u00e1n\u00ed zn\u011blo daleko na […]<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":280520,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_et_pb_use_builder":"off","_et_pb_old_content":"","_et_gb_content_width":"","_jetpack_memberships_contains_paid_content":false,"footnotes":"","jetpack_publicize_message":"","jetpack_publicize_feature_enabled":true,"jetpack_social_post_already_shared":true,"jetpack_social_options":{"image_generator_settings":{"template":"highway","enabled":false},"version":2}},"categories":[15],"tags":[],"class_list":["post-280524","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-dalsie-clanky"],"jetpack_publicize_connections":[],"yoast_head":"\n