Po v\u00edce ne\u017e sto letech rozkl\u00e1dala se ji\u017e \u0159\u00ed\u0161e od mo\u0159e k mo\u0159i. V\u0161ude bydleli synov\u00e9 slunce a v\u0161ude a v\u0161ude postavili si pevn\u00e1 le\u017een\u00ed jako ve sv\u00e9m domov\u011b. Od le\u017een\u00ed k le\u017een\u00ed vedly silnice, vytesan\u00e9 ve skal\u00e1ch nebo vydl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9 kameny. Byla to um\u011bleck\u00e1 pr\u00e1ce. Kameny byly sestavov\u00e1ny v kr\u00e1sn\u00e9 vzory.<\/p>\n\n\n\n
Od trpasl\u00edk\u016f nau\u010dili se lid\u00e9 stav\u011bt ochrann\u00e9 valy p\u0159ed padaj\u00edc\u00edm kamen\u00edm, vykop\u00e1vali p\u0159\u00edkopy na odvod vody, kter\u00e1 se v dob\u011b de\u0161\u0165\u016f \u0159\u00edtila dol\u016f. Rovn\u011b jako \u0161\u0148\u016fra t\u00e1hly se silnice vysoko v hor\u00e1ch, jako dole v \u00fadol\u00ed a ve vzd\u00e1lenosti jednodenn\u00edho pochodu byla vybudov\u00e1na skladi\u0161t\u011b, kter\u00e1 byla st\u00e1le napln\u011bna, aby cestuj\u00edc\u00ed m\u011bl potravu pro sebe a sv\u00e1 zv\u00ed\u0159ata. Na t\u011bchto pevn\u00fdch a bezpe\u010dn\u00fdch cest\u00e1ch posp\u00edchali bleskurychle od m\u011bsta k m\u011bstu, p\u0159en\u00e1\u0161ej\u00edce rozkazy Inkovy a p\u0159\u00e1n\u00ed lidu.<\/p>\n\n\n\n
V ka\u017ed\u00e9m m\u011bst\u011b vznikl chr\u00e1m, ale nebylo v\u0161ude zlata na p\u0159ikryt\u00ed chr\u00e1mov\u00fdch st\u011bn. Aby st\u011bny nebyly bez ozdob, vytes\u00e1vali tam zv\u00ed\u0159ata a rostliny z kamene a zdobili jimi st\u011bny.<\/p>\n\n\n\n
Na vysok\u00fdch horsk\u00fdch poloh\u00e1ch, kam vkro\u010dila jen noha lamy, vytesal \u010dlov\u011bk ve skal\u00e1ch chr\u00e1m, rozlehlou, v\u00e1\u017enou a bohat\u011b zdobenou s\u00ed\u0148. V ka\u017ed\u00e9 obci vykon\u00e1val potomek Ink\u016fv sv\u016fj \u00fa\u0159ad. Musel zast\u00e1vati slu\u017ebu chr\u00e1movou a b\u00fdti v\u016fdcem lidu. \u017divot byl v\u0161ude uspo\u0159\u00e1dan\u00fd, radostn\u00e1 p\u00edle a vd\u011b\u010dn\u00e1 mysl zkr\u00e1\u0161lovaly \u017eivot v\u0161ech.<\/p>\n\n\n\n
Tu bl\u00ed\u017eila se sudba….<\/p>\n\n\n\n
Slunce op\u011bt zapadlo, st\u00edny se rozprost\u0159ely a \u017eivot zmlkl. Inka Ticao st\u00e1l zamy\u0161len v chr\u00e1m\u011b, ve kter\u00e9m je\u0161t\u011b vonn\u00fd kou\u0159 prysky\u0159ice ti\u0161e plul kolem p\u0159edm\u011bt\u016f. Ticao byl ml\u00e1d a tou\u017eil po \u010dinnosti. V mal\u00e9m, nepatrn\u00e9m m\u00edst\u011b, kde jako kn\u011bz a v\u016fdce slou\u017eil, nenal\u00e9zal dosti \u010dinnosti, jak se mu zd\u00e1lo. \u010cast\u011bji v duchu na to reptal a nevra\u017eil. Netrp\u011bliv\u011b vykon\u00e1val svou posv\u00e1tnou slu\u017ebu, kterou pova\u017eoval za ubohou, nenal\u00e9zaje v n\u00ed vnit\u0159n\u00ed radost. Jak tak p\u0159em\u00fd\u0161lel, spat\u0159il vedle sebe st\u00e1ti postavu, jakou jeho oko je\u0161t\u011b nikdy nespat\u0159ilo. Kr\u00e1sn\u00e1 byla jej\u00ed tv\u00e1\u0159, jako pln\u00e9 ohn\u011b a v\u00fdrazn\u00e9 byly jej\u00ed pohyby.<\/p>\n\n\n\n
„Pro\u010d se tak zachmu\u0159en\u011b d\u00edv\u00e1\u0161, p\u0159\u00edteli Ticao!“ t\u00e1zal se ciz\u00ed mlad\u00edk a sm\u00e1l se. „Vid\u00edm, \u017ee tu hloub\u00e1\u0161, ale m\u00e1\u0161 pravdu. V\u0161echno to, co m\u00e1\u0161, nen\u00ed ni\u010d\u00edm! Jsi ov\u0161em kn\u011bzem Nejvy\u0161\u0161\u00edho a z\u00e1stupcem Nejvy\u0161\u0161\u00edho ducha v chr\u00e1m\u011b, naz\u00fdv\u00e1\u0161 se synem slunce, jsi j\u00edm v\u0161ak skute\u010dn\u011b? Je slunce tolik, co B\u016fh? Jsi-li z\u00e1stupcem Nejvy\u0161\u0161\u00edho ducha, pak jsi tak\u00e9 stejn\u00e9 podstaty jako on! M\u011bl bys se tedy naz\u00fdvati synem Bo\u017e\u00edm!“<\/p>\n\n\n\n
„Syn Bo\u017e\u00ed?“ zakoktal Inka jako om\u00e1men. „To je dom\u00fd\u0161livost a rouh\u00e1n\u00ed se Bohu!“<\/p>\n\n\n\n
„V \u010dem tu vid\u00ed\u0161 rouh\u00e1n\u00ed?“ t\u00e1zal se druh\u00fd. „Rouh\u00e1n\u00ed by bylo sp\u00ed\u0161e to, \u017ee jste ji\u017e d\u00e1vno odv\u00e1\u017en\u011b a mu\u017en\u011b nepozvedli z\u00e1voj, kter\u00fd v\u00e1s d\u011blil od Nejvy\u0161\u0161\u00edho ducha. D\u00e1vno ji\u017e \u010dek\u00e1 na to, \u017ee jeho synov\u00e9 kone\u010dn\u011b najdou cestu k n\u011bmu. Dovol, abych ti pomohl…!“<\/p>\n\n\n\n
„Kdo jsi, mlad\u00edku?“ t\u00e1zal se Ticao.<\/p>\n\n\n\n
„Co\u017e mne nezn\u00e1\u0161?“ odpov\u011bd\u011bl. „Pohl\u00e9dni na mne s d\u016fv\u011brou. Jsem tv\u016fj bratr, tv\u016fj vykupitel, tv\u00e9 lep\u0161\u00ed j\u00e1!“ Podivn\u011b l\u00e1kav\u00fdm a l\u00e1sku vy\u017eaduj\u00edc\u00edm zp\u016fsobem st\u00e1l kr\u00e1sn\u00fd mlad\u00edk p\u0159ed n\u00edm. Pokra\u010doval v \u0159e\u010di: „Mysl\u00edm to poctiv\u011b s tebou a chci ti uk\u00e1zati cestu ke sl\u00e1v\u011b. Te\u010f nejsi ni\u010d\u00edm, jen kn\u011bzem uboh\u00e9ho, nepatrn\u00e9ho chr\u00e1mu v ned\u016fle\u017eit\u00e9m m\u00edst\u011b. Nazve\u0161-li se synem Bo\u017e\u00edm a postav\u00ed\u0161 se jako takov\u00fd p\u0159ed udiven\u00fd a nev\u011bdom\u00fd lid, pak bude\u0161 slavn\u00fd a boudou ti vzd\u00e1vati poctu – ba je\u0161t\u011b v\u00edc, v\u017edy\u0165 kdo je synem Bo\u017e\u00edm, je B\u016fh s\u00e1m!“<\/p>\n\n\n\n
Nastalo ml\u010den\u00ed a t\u00edsniv\u00e9 ticho. Pr\u00e1v\u011b vysloven\u00e1 slova a my\u0161lenky, z kter\u00fdch vznikly, m\u011bnily se v \u00fatvary, podobaj\u00edc\u00ed se \u0161ediv\u00fdm dravc\u016fm, kte\u0159\u00ed zat\u00ednali sv\u00e9 ostr\u00e9 dr\u00e1py do srdce Ticaova. Dr\u00e1py trhaly dobro a u\u0161lechtilost, kter\u00e1 je dosud nenapl\u0148ovala v roztrhan\u00e9 c\u00e1ry. Ticao sly\u0161el \u0161epot a v\u00e1ben\u00ed, proti kter\u00e9mu se slabo br\u00e1nil. Ovl\u00e1d\u00e1n cti\u017e\u00e1dost\u00ed kone\u010dn\u011b podlehl.<\/p>\n\n\n\n
Sv\u016fdce radostn\u011b zaj\u00e1sal. Neblah\u00fd duch mu radil, jak tuto novinu nejl\u00e9pe ohl\u00e1siti lidu.<\/p>\n\n\n\n
N\u00e1sleduj\u00edc\u00edho jitra, kdy\u017e radostn\u00fd \u00fasm\u011bv oz\u00e1\u0159il veselou skupinu, shrom\u00e1\u017ed\u011bnou v chr\u00e1m\u011b k modlitb\u011b, p\u0159edstoupil smrteln\u011b bled\u00fd Ticao p\u0159ed shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9. Bohat\u011b vyzdoben objevil se p\u0159ed nimi, jeho o\u010di jisk\u0159ily. Udiven\u00fd \u0161epot prochv\u011bl chr\u00e1mem, kdy\u017e Ticao m\u00edsto zn\u00e1m\u00e9 modlitby d\u00edk\u016f vypr\u00e1v\u011bl naslouchaj\u00edc\u00edmu lidu, jak se v noci zjevil and\u011bl, kter\u00fd mu zv\u011bstoval prastarou moudrost. Inkov\u00e9 jsou z\u00e1stupci Bo\u017e\u00ed moci na zemi, a proto jsou sami Bohov\u00e9.<\/p>\n\n\n\n
Hroziv\u00e9 muml\u00e1n\u00ed zvedlo se p\u0159i t\u011bchto slovech, av\u0161ak Inka dovedl si rychle zjednat klid, nebo\u0165 byl zvykl\u00fd rozkazovat. Neviditeln\u00fd sv\u016fdce stanul vedle n\u011bho a pom\u00e1hal mu.<\/p>\n\n\n\n
Od tohoto dne zmizel m\u00edr a i nevinnost a tam, kde d\u0159\u00edve vl\u00e1dla svornost, byly jen roztr\u017eky a spory pro i proti, podl\u00e9z\u00e1n\u00ed a pokrytectv\u00ed, p\u0159etv\u00e1\u0159ka a le\u017e. Nikdy nevyr\u016fstalo tak rychle dobro, jak rychle se nyn\u00ed \u0161\u00ed\u0159ily h\u0159\u00edchy v rozli\u010dn\u00e9 podob\u011b mezi lidem. B\u011bda uboh\u00fdm zaslepenc\u016fm.<\/p>\n\n\n\n
Smutn\u011b ukr\u00fdvalo slunce svou tv\u00e1\u0159 a jen nerado se d\u00edvalo je\u0161t\u011b dol\u016f k zemi. Smutn\u011b se tak\u00e9 s lidmi lou\u010dili trpasl\u00edci, kte\u0159\u00ed jim byli dosud tak v\u011brn\u00fdmi p\u0159\u00e1teli a u\u010diteli.<\/p>\n\n\n\n
B\u011bda! Od nyn\u011bj\u0161ka sm\u011b\u0159ovaly cesty lid\u00ed temnotou a noc\u00ed, osam\u011blost\u00ed a smutkem….<\/p>\n\n\n\n
Lidem vyvstali v\u0161em nov\u00ed, chyt\u0159\u00ed a obratn\u00ed pomocn\u00edci. Kde se v\u0161ak objevili, pozvedl h\u0159\u00edch lesklou a t\u0159pytnou svou hlavu a tam, kde prodl\u00e9vali, zavl\u00e1dly jen temnoty. Lidsk\u00fd duch zneklidn\u011bl.<\/p>\n\n\n\n
Na du\u0161i Inky – nejvy\u0161\u0161\u00edho v\u016fdce le\u017eela starost jako t\u011b\u017ek\u00e1 b\u0159emeno. Nejv\u00edce t\u00ed\u017eilo ho v\u011bdom\u00ed, \u017ee lid nevid\u00ed nositele zk\u00e1zy a \u017ee \u017eije v domn\u011bn\u00ed, jakoby v\u0161e bylo jako d\u0159\u00edve. Dlouho p\u0159em\u00fd\u0161lel o prost\u0159edc\u00edch, jak by mohl pomoci, ale nenach\u00e1zel nic. Jeho srdce bylo smutn\u00e9 a pr\u00e1zdn\u00e9. \u010casto volal sv\u00e9 pomocn\u00edky, ale jeho vol\u00e1n\u00ed zaniklo ve v\u011btru.<\/p>\n\n\n\n
Tu ve\u0161el jednoho dne Inka do chr\u00e1mu, zap\u00e1lil prysky\u0159ici a str\u00e1vil noc mezi posv\u00e1tn\u00fdm n\u00e1\u0159ad\u00edm Bo\u017e\u00edm, ti\u0161e poh\u0159\u00ed\u017een ve \u017ehavou modlitbu.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e zdravil za jitra vych\u00e1zej\u00edc\u00ed slunce, bylo jeho \u010delo jasn\u00e9, o\u010di z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed a krok radostn\u00fd. Ozn\u00e1mil lidu, shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9mu v chr\u00e1m\u011b, co v noci vid\u011bl. Pravil, \u017ee ve \u017ehav\u00e9m z\u00e1pasu \u00fap\u011bl k Bohu o pomoc. To se nestalo dosud nikdy, nebo\u0165 p\u0159in\u00e1\u0161eli Nejvy\u0161\u0161\u00edmu jen d\u00edk a chv\u00e1lu. Ale smrteln\u011b zran\u011bn\u00e1 du\u0161e Inkova, krv\u00e1cej\u00edc\u00ed pro h\u0159\u00edchy sv\u00e9ho lidu, vystoupila ve sv\u00e9m bolestn\u00e9m v\u00fdk\u0159iku k tr\u016fnu Nejvy\u0161\u0161\u00edho a nalezla pomoc a milost Bo\u017e\u00ed, \u00fat\u011b\u0161n\u00fd and\u011bl sestoupil dol\u016f, aby mu byl p\u0159\u00ed\u0161t\u011b v\u016fdcem a p\u0159\u00edtelem. Lidu pak bylo zasl\u00edbeno:<\/p>\n\n\n\n
„Tam, kde \u010dlov\u011bk s pln\u00fdm v\u011bdom\u00edm odtrhne se od zl\u00e9ho s ve\u0161kerou silou dobr\u00e9ho cht\u011bn\u00ed, stane se sv\u011btl\u00fd duch jeho v\u016fdcem.“<\/p>\n\n\n\n
Chr\u00e1m zahlaholil j\u00e1sotem naslouchaj\u00edc\u00edho lidu. V\u0161ichni byli ochotni zasv\u011btit se nad\u00e1le jen dobru! A Inka pozvedl sv\u00e9 ruce a modlil se : “ \u00d3 Bo\u017ee, Ty Nejvy\u0161\u0161\u00ed, pohl\u00e9dni na sv\u016fj lid! Viz, jak n\u00e1s bol\u00ed na\u0161e h\u0159\u00edchy a jak t\u011b\u017ek\u00e9 je na\u0161e srdce v hrudi. Nejvy\u0161\u0161\u00ed, odpus\u0165 sv\u00e9mu zabloudil\u00e9mu lidu, se\u0161li n\u00e1m and\u011bla a nau\u010d n\u00e1s konat to, co je spr\u00e1vn\u00e9 p\u0159ed zrakem Tv\u00fdm. Dej n\u00e1m tak\u00e9 s\u00edlu k dobr\u00e9mu cht\u011bn\u00ed!“<\/p>\n\n\n\n
Sv\u011btlem a jasem zaz\u00e1\u0159il chr\u00e1m, \u0159ady duch\u016f snesly se dol\u016f a p\u0159idru\u017eily se p\u0159\u00e1telsky k lidem.<\/p>\n\n\n\n
Venku v\u0161ak p\u0159ed chr\u00e1mem zvedl se hukot, sku\u010den\u00ed a praskot a pok\u0159ik, jakoby nes\u010detn\u00ed ne\u010dist\u00ed duchov\u00e9 ve vzteku a zklam\u00e1n\u00ed hlasit\u011b \u0159vali.<\/p>\n\n\n\n
Tak jak ne\u010dekan\u011b hluk vznikl, tak tak\u00e9 utichl. Ale palmov\u00fd h\u00e1j, kter\u00fd byl lidu svat\u00fd, pon\u011bvad\u017e se v n\u011bm ji\u017e p\u0159edkov\u00e9 modl\u00edvali k Bohu, le\u017eel tu vyvr\u00e1cen z ko\u0159ene, sk\u00e1ly byly rozmet\u00e1ny a p\u0159eh\u00e1zeny.<\/p>\n\n\n\n
Inka pozvedl sv\u016fj hlas: „Pohle\u010fte na tuto zk\u00e1zu a pou\u010dte se z toho! Tak jako kus zem\u011b se\u017e\u00edr\u00e1 zl\u00fd duch, tak tak\u00e9 na\u0161e srdce tajn\u011b hry\u017ee.“<\/p>\n\n\n\n
– – – – – –<\/p>\n\n\n\n
Bleskurychle pak ub\u00edhala l\u00e9ta v radostn\u00e9m \u017eivot\u011b a m\u00edrupln\u00e1 pr\u00e1ce byla jen \u0161t\u011bst\u00edm a posilou. H\u0159\u00edch ov\u0161em \u017eil st\u00e1le je\u0161t\u011b mezi lidmi, denn\u011b pozvedl svou t\u0159pytnou hlavu, av\u0161ak lid\u00e9 prohl\u00e9dli a nen\u00e1sledovali jej ji\u017e tak slep\u011b. Tam, kde jejich cht\u011bn\u00ed mocn\u011b bojovalo, st\u00e1li jim po boku v\u016fdcov\u00e9 a pom\u00e1hali jim.<\/p>\n\n\n\n
Nyn\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1kony byly p\u0159\u00edsn\u00e9. Kdo jich nedbal, byl t\u011b\u017ece trest\u00e1n t\u0159eba i smrt\u00ed, bylo-li to nutn\u00e9. Prvn\u00ed a nejvy\u0161\u0161\u00ed z\u00e1kon zn\u011bl: Pravdivost v my\u0161len\u00ed a jedn\u00e1n\u00ed, tak i v \u0159e\u010di…<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e v\u0161ak paprsky zlat\u00e9 matky slunce zkoumav\u011b putovaly po zemi Ink\u016f, m\u011bly v\u0161ude nal\u00e9zat jen \u010distotu a jas. Posv\u00e1tn\u00e9 bylo dan\u00e9 s l o v o .<\/p>\n\n\n\n
Inkov\u00e9 byli nejvy\u0161\u0161\u00edmi soudci a byli sv\u00e9mu lidu vlada\u0159i a sou\u010dasn\u011b i p\u0159\u00e1teli. V\u0161ichni Inkov\u00e9 byli pod\u0159\u00edzeni „Velik\u00e9mu“, kter\u00fd bydlel v hlavn\u00edm m\u011bst\u011b v zemi. Byli si v\u011bdomi, \u017ee „velik\u00fd“ je moud\u0159ej\u0161\u00ed a lep\u0161\u00ed ne\u017e oni, nebo\u0165 m\u011bl Nejvy\u0161\u0161\u00edho v\u016fdce. Velmi brzy se musel jeho mlad\u00fd z\u00e1stupce u\u010dit, co m\u011bl zn\u00e1t a brzy se musel nau\u010dit tak\u00e9 v poko\u0159e slou\u017eit.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e „velik\u00fd“ cht\u011bl ud\u011blit rozkaz, tu poslal sv\u00e9 posly po cel\u00e9 \u0159\u00ed\u0161i. Je\u0161t\u011b rychlej\u0161\u00ed bylo v\u0161ak spojen\u00ed, jemu\u017e se lid\u00e9 kdysi nau\u010dili od vzdu\u0161n\u00fdch duch\u016f. Ta t\u00edm \u00fa\u010delem tloukli na velik\u00e9 bubny, kter\u00e9 vyd\u00e1valy rytmick\u00e9 zvuky. Tyto zvuky rozn\u00e1\u0161el v\u00edtr od Inky k Inkovi, nebo\u0165 v\u0161ude st\u00e1ly p\u0159ipraven\u00e9 bubny, kter\u00e9 vyd\u00e1valy tyto zvuky.<\/p>\n\n\n\n
Inka a lid naslouchali t\u011bmto zvuk\u016fm poselstv\u00ed. Jakmile zmlklo, p\u0159ed\u00e1vali je bubnov\u00e1n\u00edm d\u00e1le. T\u00edm zp\u016fsobem v\u011bd\u011bl v n\u011bkolika hodin\u00e1ch v\u0161echen lid od mo\u0159e a\u017e ke hranic\u00edm po cel\u00e9 \u0159\u00ed\u0161i, jak\u00e1 je v\u016fle „velik\u00e9ho“. Kdy\u017e pak za n\u011bkolik dn\u00ed p\u0159i\u0161li poslov\u00e9, p\u0159inesli s sebou um\u011blecky proveden\u00e9 uzly, kter\u00e9 dovedli v\u00e1zat jen Inkov\u00e9 a je\u017e tak\u00e9 jen oni dovedli rozlu\u0161tit. Dnes tomu \u0159\u00edkaj\u00ed lid\u00e9 „\u010dten\u00ed“, kdy\u017e z um\u011ble pokroucen\u00fdch taj\u016f dovedou vylo\u017eit my\u0161len\u00ed a c\u00edt\u011bn\u00ed druh\u00fdch.<\/p>\n\n\n\n
Dcery Ink\u016f rozum\u011bly v\u00e1z\u00e1n\u00ed uzl\u016f, mnoh\u00e9 vesel\u00e9 slovo zav\u00e1zaly do z\u00e1v\u011bs\u016f dve\u0159\u00ed a st\u011bn, v\u011bt\u0161inou v\u0161ak to byl d\u00edk Nejvy\u0161\u0161\u00edmu, ale tak\u00e9 i prosby, kter\u00e9 jejich obratn\u00e9 ruce, m\u00edhaj\u00edc\u00ed se jako mot\u00fdlov\u00e9, mezi barevn\u00fdmi prov\u00e1zky v\u00e1zaly prosbu k duchu v\u0161ehom\u00edru, aby ochra\u0148oval d\u016fm i domov. Mnoh\u00e9 z \u017een m\u011bly otev\u0159eny zraky pro dobr\u00e9 bytosti a dovedly hovo\u0159it se sk\u0159\u00edtky i trpasl\u00ed\u010dky.<\/p>\n\n\n\n
Jedna byla nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161ech \u017een – Alka, nejl\u00edbezn\u011bj\u0161\u00ed d\u00edt\u011b slunce, kter\u00e9 bylo vstoupilo na Zemi. P\u0159ed n\u00ed se skl\u00e1n\u011bli prasta\u0159\u00ed trpasl\u00edci a kolem n\u00ed poletovali sv\u011btl\u00ed sk\u0159\u00edtci. V\u0161ichni byli ochotn\u00ed j\u00ed slou\u017eit, pon\u011bvad\u017e ji milovali. Zv\u00ed\u0159ata lesn\u00ed p\u0159ich\u00e1zela, jakmile se bl\u00ed\u017eilo toto kr\u00e1lovsk\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Brzy ztratilo matku, av\u0161ak nechyb\u011blo j\u00ed mate\u0159sk\u00e9 l\u00e1sky, vzne\u0161en\u00e9 \u017eeny staraly se o mali\u010dkou jako o vlastn\u00ed d\u00edt\u011b. Snadno se nau\u010dila \u017eensk\u00fdm um\u011bn\u00edm a brzy vl\u00e1dla mistrovsky jehlou i bodcem. Jej\u00ed zp\u011bv zn\u011bl l\u00edbezn\u011b jako zp\u011bv z pta\u010d\u00edho hrd\u00e9lka a nejv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed mu\u017eov\u00e9 j\u00ed naslouchali plni radosti.<\/p>\n\n\n\n
Jej\u00ed t\u011blo bylo \u0161t\u00edhl\u00e9 a ohebn\u00e9 a pru\u017en\u00e9 a jej\u00ed hlavu kr\u00e1\u0161lily modro\u010dern\u00e9 copy, kter\u00e9 spadaly t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e na zem. Otec naz\u00fdval je s \u00fasm\u011bvem „had\u00ed“, kdy\u017e vid\u011bl vln\u011bn\u00ed t\u011bchto cop\u016f a kdy\u017e se jich l\u00e1skypln\u011b dot\u00fdkal rukama, pot\u011b\u017ek\u00e1vaje jejich v\u00e1hu. Velik\u00e9 z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed o\u010di a slunn\u00fd \u00fasm\u011bv zkr\u00e1\u0161lovaly mladistv\u00e9 rysy.<\/p>\n\n\n\n
Otec byl hrd\u00fd na tuto dceru a neznal nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e poslouchati po pr\u00e1ci a n\u00e1maze Al\u010dine vesel\u00e9mu hovoru. S\u00e1m j\u00ed r\u00e1d vypr\u00e1v\u011bl, co se v zemi ud\u00e1lo, co pro\u017eil a vid\u011bl a jej\u00ed d\u011btinsk\u00fd mysl nach\u00e1zela \u010dasto vysv\u011btlen\u00ed pro v\u011bci, kter\u00e9 moudr\u00fd otec marn\u011b hledal.<\/p>\n\n\n\n
Pomalu st\u00e1vala se mu v\u00edce ne\u017e dcerou. Byla vyzkou\u0161en\u00fdm d\u016fv\u011bryhodn\u00fdm p\u0159\u00edtelem a sluncem st\u00e1rnouc\u00edho otce. Toto d\u00edt\u011b st\u00e1valo se mu nepostr\u00e1dateln\u00fdm. D\u00edt\u011b v\u0161ak rozkv\u00e9talo v pannu. Ti\u0161e, t\u00e9m\u011b\u0159 nepozorovateln\u011b se bl\u00ed\u017eila doba, kdy odroste obydl\u00ed d\u00edvek. Tu a tam p\u0159edstoupil n\u00e1padn\u00edk p\u0159ed Hualkara, av\u0161ak otec je s \u00fasm\u011bvem odb\u00fdval: „Nech ji je\u0161t\u011b u\u017e\u00edvat jej\u00edho mlad\u00e9ho \u017eivota, nebo\u0165 jej\u00ed srdce nev\u00ed nic o \u00fad\u011blu \u017eeny.“<\/p>\n\n\n\n
Alka nev\u011bd\u011bla o tom v\u0161em a jej\u00ed du\u0161e snila sen bla\u017een\u00e9ho d\u011btstv\u00ed. Hr\u00e1la si je\u0161t\u011b se sk\u0159\u00edtky a dov\u00e1d\u011bla s trpasl\u00edky a zv\u00ed\u0159aty v lese.<\/p>\n\n\n\n
Tu p\u0159i\u0161el jednou z daleka potomek Ink\u016f, jeho\u017e poslal otec do hlavn\u00edho m\u011bsta, aby se tam nau\u010dila prastar\u00e9 moudrosti. Uata byl kr\u00e1sn\u00fd na duchu i na t\u011ble, byl u\u0161lechtil\u00e9 krve, \u010dist\u00fd a jasn\u00fd. Kdy\u017e Hualkar spat\u0159il mlad\u00edka, pronikla radost i bolest jeho srdcem, nebo\u0165 v\u011bd\u011bl : „Tento mi vezme Alku. Je v\u0161ak tak\u00e9 Alky hoden. Jestli\u017ee to B\u016fh tak ur\u010dil, pak tomu m\u00e9 osam\u011bl\u00e9 srdce nebude p\u0159ek\u00e1\u017eet, ale p\u0159ejdou je\u0161t\u011b l\u00e9ta, ne\u017e budou oba star\u0161\u00ed a dorozum\u011bj\u00ed se.“<\/p>\n\n\n\n
Dovedl to tak za\u0159\u00eddit, \u017ee se tito dva nikdy nevid\u011bli. Nikdy nemluv\u00edval p\u0159ed Alkou o Uatovi a radoval se ze sv\u00e9 chytrosti v nitru.<\/p>\n\n\n\n
Kdysi vy\u0161la \u0159ada d\u011bv\u010dat, aby vyhledala v lese l\u00e9\u010div\u00e9 byliny. Alka znala nejskryt\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsta, kde rostly nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed. Kr\u00e1\u010dela sama st\u00e1le d\u00e1l a d\u00e1le a vzdalovala se od sm\u011bj\u00edc\u00edho se a \u017evatlaj\u00edc\u00edho kruhu a rozmlouvala se sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli – mal\u00fdmi bytostn\u00fdmi. Zvesela zavolalo d\u00edt\u011b sk\u0159\u00edtka.<\/p>\n\n\n\n
„Alko, poj\u010f, uvid\u00ed\u0161 cosi, co tvoje o\u010di dosud nikdy nevid\u011bly!“ Ti\u0161e a s prst\u00ed\u010dkem na rtech vedl ji mal\u00fd sk\u0159\u00edtek k pot\u016f\u010dku, kter\u00fd tam bublal mezi zelen\u00fdmi kameny. Tam uprost\u0159ed kv\u011btin le\u017eel kr\u00e1sn\u00fd mlad\u00edk. Pokojn\u011b spal, maje ob\u011b ruce slo\u017eeny za hlavou. T\u00e9m\u011b\u0159 polek\u00e1na, pohl\u00e9dla Alka na n\u011bho a cht\u011bla ut\u00e9ci. Tu mali\u010dk\u00fd sk\u0159\u00edtek polechtal sp\u00e1\u010de pod nosem i na \u010dele. „O nech ho sp\u00e1t“ pravila Alka ti\u0161e. Sklonila se nad mlad\u00edkem a cht\u011bla sk\u0159\u00edtkovi zabr\u00e1nit v jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
V tom se Uata probudil a jejich du\u0161e, \u010dist\u00e9 a jasn\u00e9, jakoby pr\u00e1v\u011b vytvo\u0159en\u00e9, pohl\u00e9dly na sebe z jasn\u00fdch o\u010d\u00ed. Oba v\u011bd\u011bli, \u017ee B\u016fh ur\u010dil je pro sebe, \u017ee jeden druh\u00e9mu m\u00e1 b\u00fdt p\u0159\u00edtelem a pomocn\u00edkem.<\/p>\n\n\n\n
Nikdo z nich nepromluvil ani slova a p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed na p\u0159\u00e1telsk\u00fd pozdrav bylo v\u0161e, co mezi sebou vym\u011bnili. Pak posp\u00edchala Alka odtud. Uata z\u016fstal je\u0161t\u011b dlouho zamy\u0161len u potoka. M\u011bl radost ze sv\u00e9ho \u00fad\u011blu, ze sv\u00e9ho mlad\u00e9ho \u017eivota a ze sv\u00e9 budoucnosti. P\u0159em\u00fd\u0161lel: „Ji\u017e z\u00edtra p\u0159edstoup\u00edm p\u0159ed kr\u00e1le a budu se uch\u00e1zeti o tuto l\u00edbeznou pannu. K\u00e9\u017e je mi Hualkar milostiv!“<\/p>\n\n\n\n
Zvolna obr\u00e1til sv\u00e9 kroky k domovu. Byl kr\u00e1sn\u00fd ve\u010der a zlat\u00e9 slunce zmizelo ji\u017e za obzorem.<\/p>\n\n\n\n
Zaviate doby sa preb\u00fadzaj\u00fa<\/em><\/p>\n\n\n\n <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Po v\u00edce ne\u017e sto letech rozkl\u00e1dala se ji\u017e \u0159\u00ed\u0161e od mo\u0159e k mo\u0159i. V\u0161ude bydleli synov\u00e9 slunce a v\u0161ude a v\u0161ude postavili si pevn\u00e1 le\u017een\u00ed jako ve sv\u00e9m domov\u011b. Od le\u017een\u00ed k le\u017een\u00ed vedly silnice, vytesan\u00e9 ve skal\u00e1ch nebo vydl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9 kameny. Byla to um\u011bleck\u00e1 pr\u00e1ce. Kameny byly sestavov\u00e1ny v kr\u00e1sn\u00e9 vzory. Od trpasl\u00edk\u016f nau\u010dili se […]<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":280520,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_et_pb_use_builder":"off","_et_pb_old_content":"","_et_gb_content_width":"","_jetpack_memberships_contains_paid_content":false,"footnotes":"","jetpack_publicize_message":"","jetpack_publicize_feature_enabled":true,"jetpack_social_post_already_shared":true,"jetpack_social_options":{"image_generator_settings":{"template":"highway","enabled":false},"version":2}},"categories":[15],"tags":[],"class_list":["post-280522","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-dalsie-clanky"],"jetpack_publicize_connections":[],"yoast_head":"\n